Post By Agáta in  News 

21. 2. 2024

Blížily se Delfínovy sedmé narozeniny, protože ho maminka vyslala do světa přesně 24. ledna a tak nastala ideální jubilejní příležitost, domluvit si zimní focení psů s fotografem psů Michalem Hurníkem.

Aby byli ti moji tři štramáčci do konce (digitálních) věků zaznamenáni a abych si měla na smrtelné posteli co prohlížet.

Je pravda, že jsem se plácla přes kapsu obrovskou silou. Až se mi na těle vytvořila krvavá podlitina. Ale tak jsou to fotografie na úrovni. A je v nich hodně pixelů. Stovky, možná i tisíce pixelů!

Aby byly obrázky hotové už na Delfínovo mecheche (chtěla jsem je rozvěsit přesně v den oslavy po celé předsíni), domluvili jsme focení u Hostivařské přehrady na nedělní ráno 21. ledna, kdy tma už pomalu prohrává souboj s rozbřeskem. Tedy v šest hodin. (To bolí).

Fotografové mají totiž jisté normy, podle kterých se řídí, aby na sebe výsledné fotografie strhly veškerou pozornost všech lidských očí, vyskytujících se v jejich blízkosti. Takže slunce musí zrovínka vycházet, navíc z určitého směru a mělo by být teplejšího odstínu.

Dvacátého prvního ledna roku 2024 byla k naší smůle arktická zima, že i Tučňák by se šel schovat do iglů k Inuitům. A co teprve ti moji tři zhejčkaní pejsci? A hlavně. Co teprve já?

Mrzly nám fousky, řasy i vlasy, ouška, tlapičky i ruce. Zamrzal dech, měnil se v průzračné krystalky a pak měkce dopadal na zem, jako když pocukruješ vanilkové rohlíčky.

Jak se jen na ty fotky podívám, projede mnou zima od hlavy až k patě, i kdyby byl třebas červenec.

No tak tyhle fotky si teda určitě nebudu prohlížet na smrtelné posteli. To bych tam zmrzla.

P.S.: 21. února absolvoval Delfín každoroční vyšetření srdce a díky Zeusi, Apolóne, Erósi, Héfaistosi, Hádési a Athéno, je zdravým pejskem.

Autor všech fotografií: © Michal Hurník

Úno 22, 2024 |

Post By Agáta in  News 

20. 1. 2024

Uáááá.

Stalo se něco parádního. Polárník je ve trojkách. Momentíček, zamáčknu slzu a můžeme pokračovat.

10. prosince minulého roku si splnil v Ratenicích poslední (pátou) dvojkovou zkoušku a dostal tak imaginární poukázku do nejvyšší agility kategorie A3.

Průběh byl úplně stejný jako se Simonem. V jedničkách jsme se mořili a nadřeli jako pracovníci kamenolomu, i když stačilo vytěžit pouhopouhé tři vozíčky kamení. Teda. Splnit tři zkoušky, jsem chtěla říct. Po každém boji na parkuru jsme se domů vraceli umoření a špinaví, s mozoly na nohou i tlapkách, spráskaní jak psi.

Zato dvojkami jsme prolétli rychle a elegantně jako číšník, když si chci objednat. Svižně a stručně, přitom zkoušek se ve dvojkách musí splnit pět. (Pokud chtějí člověk a pes postoupit výš). (Oprava, pokud chce člověk postoupit výš, psovi je to citronovej šumák).

A teď napíšu (konečně) něco otevřeně natvrdo a bez obalu.

Tímto se vyjevilo, že jsem velmi schopná cvičenka s výrazným pohybovým nadáním, která navíc dovede ovládat Border kolii mrštnou jako lasička.

Takže ten každostředeční základkovej úmor na koze, žíněnce a zejména hrazdě, i to jak mě zavalil medicimbal a trojka z těláku bylo co, jako?!?

20.1. caparti z vrhu Polárníka a Codo pobývali na světě přesně 5 týdnů. Na to konto vznikla památeční společná fotografie.

Nemůžu jí bohužel nevyčíst malý rozestup předních nožiček štěněte nakraji vpravo.

Nejvíce ale kompozici ruší štěňátko sedící druhé zprava. Levou nožičku by mělo mít o dobrý centimetr více napravo. Nejkatastrofičtější je ovšem hlavička, která zcela boří celý koncept obrázku. Vytváří v rovině hlav nevzhlednou díru. A fotka je tak odepsaná.

A teď koukám, že ani všechny čumáčci nejsou v jedné linii.

Ach jo. To je konec.

Tak šup k vrhu Polárníka a Deanky. Těmto dětičkám byly začátkem ledna 2 měsíce a všechny už jsou v nových (srdcedarujících) domovech.

Stejně to nedokážu pochopit. Jeden srázek nad úbočím Budišova nad Budišovkou a takoví živočíšci z toho.

Je to zázrak.

Led 20, 2024 |

Post By Agáta in  News 

8. 12. 2023

No to je pěkný.

Moc dlouho ta prázdninová láska k Deance Polárníkovi nevydržela.

Teď, na podzim, řádí po Praze jako černá ruka, takže se nám se štěňátky roztrhl pytel.

Je to mladej janek, jen co je pravda, co si chce užívat všech slastí, které život nabízí. Ale to ho přesto neomlouvá a měl by se chovat trochu ukázněněji a asketičtěji.

Jenže jakmile potká v parku, na letišti, na pískovišti, to je jedno, Border kolii, jeho nohy najednou jako kdyby měly pérka, hlavička se načepýří a Polárník začne přeskakovat lavičky, pásy na odbavování zavazadel, hrady z písku, to je jedno. Pak sebere do tlamičky “Kritiku čistého rozumu” a “Člověka revoltujícího”, které si tam narafičil a odběhne jakoby ledabyle za roh. Tak na sebe strhne veškerou pozornost fenky, která na něm může oči nechat a v duchu si řekne: “fíha, to je sportovec a je i chytrej”.

A přesně takhle klofl fenku Codo.

No a v druhém adventním týdnu, 8. 12. 2023, se Polárníkovi a fence Codo (Ibalgin QweAhy Family Geluzee) v chovatelské stanici Family Geluzee narodilo sedm štěňátek jak malovaných. 4 psi (jeden blue merle, tři černo bílí) a 3 feny (jedna blue merle, dvě černo bílé).

Áááách. Když jsem ty tvorečky viděla, tak jsem Polárníkovi všechno odpustila.

Popravdě řečeno, na mě mají jména až moc zavánějící felčary a nemocnicemi. Brrr. Ale budiž.

• Nalgesin IbaZe Ex Family Geluze ♂ (ČB, polodlouhá srst)

• Novalgin IbaZe Ex Family Geluzee ♂ (ČB, polodlouhá srst)

• Nurofen IbaZe Ex Family Geluzee ♂ (ČB, polodlouhá srst)

• Nimesil IbaZe Ex Family Geluzee ♂ (Blue merle, polodlouhá srst)

• Neurol IbaZe Ex Family Geluzee ♀ (ČB, polodlouhá srst)

• Nitroglycerin IbaZe Family Geluzee ♀ (Blue merle, polodlouhá srst)

• Neo-Angin IbaZe Ex Family Geluzee ♀ (ČB, polodlouhá srst)

To já bych vybrala jména daleko poetičtější.

Holčičky by byly: Neuropatie, Nadváha a Nekróza (podomácku zvaná Róza),

a chlapečci: Nádor, Nakažlivý, Narkoman a Nystagmus.

Každopádně moc mě těší, sluníčka naše ♥

Pro 8, 2023 |

Post By Agáta in  News 

7. 12. 2023

Loudala jsem se z práce domů, protože to tam miluji a jako každý den, včetně sobot a nedělí, jsem dodržela svůj rituál, mrknout se do schránky, jestli v ní něco není.

Už několik měsíců po sobě byly moje naděje marné. Tak bych si přála, aby mi někdo napsal.

Ale nikdo mi nepíše. Nikdo mě nemá rád.

Třeba pozvánku na poznávací zájezd spojený s nákupem hrnců, kdyby mi někdo hodil do kastlíku. Nebo alespoň jedna složenčička kdyby tam byla. Ale ony už se poštou neposílají ani ty krávy jedny zelený, nenažraný.

Ovšem dnes jsem se konečně dočkala! Nebo lépe řečeno Simon se dočkal. Přišel mu barevný obrázek ze země neomezených možností, sídlící za velkou louží, od jeho dcerky Rumor (You Can Talk About Me).

28. 10. se totiž osmnáctiměsíční Rumorka stala USA Grand šampionkou a tak se pochopitelně musela tatínkovi pochlubit.

Koukali jsme jak z jara, jaké mají v té Americe vymazlené fotokoutky. Každé aranžérské srdce zaplesá, když tohle vidí skrze oči svého nositele.

Různé druhy dýní asymetricky rozložené po prostoru, nachové šeříkové květy tón v tónu, starověká amfora naplněná sušenými pivoňkami a vše podtrhuje fototapeta s vyobrazením masivních dveří paláce. Protože podkladový písek vytváří iluzi cesty, byl nastolen dokonalý dojem, že je to celé foceno před jakýmsi honosným sídlem.

Také je geniální, že je koutek laděn tématicky. Výstava se konala v říjnu, na podzim a v desátém měsíci roku se dýně konzumují. Stejně tak podzimní barvy jsou typicky hnědé (podstavec a barva na psu), oranžové (dýně), okrové (písek) a scenérie je přesně do těchto barev koncipována.

Mohu na tom obrázku oči nechat.

Radost mi udělal i Polárníček, kterému se ve dvojkách náramně daří.

4. 11. si v Kladně splnil rovnou dvě LA2 zkoušky a 25.11. v Buštěhradě další.

Jaká je to škoda, že i na agility zkouškách nejsou fotokoutky. Rozhodně bych je využila, pro toho svého fešáčka, ověnčeného vavříny.

Kdyby si splnil nějakou zkoušku i v prosinci, tak ten tématický koutek před sebou vidím tak živě, že bych mohla fotokoutky z fleku navrhovat.

Je v něm sněhulák z polystyrenu, umělý sníh, sáňky, na kterých by Poli seděl. Nasadila bych mu Santa Clausovskou čepici a čelenku se sobími rohy. Nebo parohy. To na tuty.

Takhle jsem ho ale musela vyfotit jenom u strohé stěny, kde jsou neumětelsky zakamuflovány elektrické kabely a na šedé zaplivané zemi, kde nejsou řemeslně kvalitně zadělány spáry mezi kachličkami.

Alespoň že ten neon svítí.

Polárek se věnuje i ovečkám a 26.11. složil zkoušku NHAT na výbornou.

V tomto případě veškeré fotokoutky triumfálně odstrkává uhrančivá fotka Nikol Pospíšilové.

A na závěr tu máme devět čtyř a půl týdenních koťátek z vrhu Polárníka a Deanky.

Jak ono to má všechno novoučké!

Ty drápečky, ještě bez jediného kousíčku hlínečky nebo jiného bordýlečku ze zahrádečky.

A ty fousečky jemňoučké, ouška sametová a očíčka leskloučká, jako vyleštěný skleněný konferenční stoleček.

Ale nesnažte se mě dojmout, vážená koťátka!

Pro 7, 2023 |

Post By Agáta in  News 

1. 11. 2023

Poslední říjnový den žilo na planetě Zemi celkem pět set milionů, sedm set devadesát tři tisíc, sto osmdesát dva psů.

První listopadový den roku 2023 už ale žilo na třetí planetě Sluneční soustavy pět set milionů, sedm set devadesát tři tisíc, sto devadesát jedna psů. Minimálně tedy. Další narozené psy jsem nestačila zaznamenávat, protože jsem se radovala a soustředila jen a pouze na devět narozených štěňátek Polárníka a Deanky.

Ano, je to tak. Už i Polárník je tátou.

Celé toto velké dobrodružství začalo na konci prázdnin, naposledňochvilným výletem do Budišova nad Budišovkou, k nejtajemnějšímu nádraží v Moravskoslezském kraji.

Jasně. Holky vždy jezdí za klukama. Ale jelikož velkofarmářka, majitelka princezny Deanky, měla na starosti několik stovek hektarů rozlehlých pastvin, včetně koz a ovcí, které potřebují denně krmit dojit a drbat, uvolila jsem se, že se tedy na cestu vydáme my.

Nejdříve jsem byla kategoricky proti. Někam se na starý kolena harcovat. Mám ráda svoje pohodlí u televize na kanapíčku a nechci býti vyrušována nějakými bláznivými výlety.

Ale Polárník do mě imrvére hučel, že už chce být také dospělým psem, v pravém slova smyslu, že všichni čtyřnozí kolegové v okolí a i Simon s Delfínem, to mají za sebou a on si tak příjde méněcenný.

A tak dále a tak dále, že prostě za tou fenkou chce jet.

“Já se z tebe picnu”, povídám mu. “Ty bys vymámil i z jalové krávy tele”.

Sbalila jsem do batohu skývu chleba, hroudu másla, kartáček na zuby i psí serepetičky. A vyrazili jsme.

Cesta vlakem byla dlouhá, ale veselá (když se Simon zaseknul v samozavíracích dveřích).

Konečně jsme unavení dorazili do Budišova. Ospalost nás ovšem natotata nadšením přešla, poté co jsme se dozvěděli, že máme k obývání celý karavan. Hohohóóó.

Příští ráno museli být Simon s Delfínem uzavřeni v ocelových klecích pro býky, umístěných na pastvinách vedle karavanu.

A pak už se šlo na věc.

Teď jedno důrazné varování.

Následující text, za bariérou z hvězdiček, mohou číst pouze osoby, které už umí číst a jsou starší patnácti let. Ne, raději osoby starší osmnácti let.

**************************************************************************************************************************************************************************************************

Polárník s Deankou si dali schůzku za ranního rozbřesku, na úpatí kopce jedné z rozlehlých pastvin.

Křišťálové kapičky rosy, které tam zanechala noc, jako drobné úplatky za to, že předchozí hodiny zahalila do neproniknutelné tmy, zdobyly stébla trávy i křídla lučních koníků.

Slunce kreslilo čerstvými paprsky zlaté cestičky, propůjčovalo louce vzhled královského paláce a dávalo tušit, že dnes se stane něco velkého.

Polárníkova vyvolená už plaše čekala vedle trsu Čičorek pestrých a Hvozdíků kropenatých a nenápadně pozorovala okolí spoza hustých řas.

Najednou se zavlnila tráva a elegantním krokem přicválal Polárník. Jeho hustá srst se leskla ve vycházejícím sluníčku a levé oko zářilo ultramarinovou modří na kilometry daleko.

Deanka byla ohromena.

Já jsem byla schovaná za bukem a také jsem byla ohromena. Jak si Polárník počíná samozřejmě a gentlemansky.

Polárník k Deance přistoupil a něžně jí… crrrrrrr, crrrrrrr, crrrrrrr “Ježišimarja, kdo to teď otravuje, když je to tak napínavý?”. Telefon mě vyrušil v zásadní chvíli. Neznámé číslo? Jenže co kdyby mi volali z toho časopisu, kde jsem soutěžila o milion, zauvažovala jsem. Telefon jsem zvedla. “Ano, prosim?” “Paní Marková? Tady Krákorová z Aliance pro udržitelnost mokřadů. Měla byste na mě minutku? Určitě měla, viďte. Podpořila byste finančně vysazení Lžičáka pestrého a Kolihy velké do českých mokřadů?” “Prosimvás pani, mě nazajímá nějaká velká kobliha”, vyštěkla jsem na ní zhurta. “Mě teď zajímají jinší věci”. “A nechcete se alespoň pojistit na pád do mokřadu?” Nenechala se paní odbít. “NE!” odsekla jsem a hovor jsem ukončila.

A bylo po všem. Po telefonátu i po psí schůzce.

Skály se pohnuly až v Prachovských skalách a dílo bylo dokonáno.

Slunce vyšlo nad obzor, v celé své nadpozemské kráse a nový život byl započat.

**************************************************************************************************************************************************************************************************

Text dále už mohou číst i osoby, mladší osmnácti let, které ale umí číst.

Celý den, stejně jako den následující, jsme pak strávili pozorováním krav, jak se pasou a hlavně prozkoumáváním okolní přírody, protože jsme chodili na různé výlety.

A pak nastal čas návratu do Prahy.

Je tedy pravda, že už jsem se moc těšila na televizi, pohodlí a svoje kanapíčko, ale stejně tak je pravda i to, že tento výlet nebyl k zahození.

A jak to celé dopadlo?

1. 11. 2023 se v chovatelské stanici Alkyra narodilo Polárníkovi a krátkosrsté fence Deance (Deana Tora Mei) devět štěňátek. Šest fenek (jedna blue merle, pět černo bílých, z toho jedna krátkosrstá) a tři pejsci (jeden blue merle, dva černo bílí, z toho jeden krátkosrstý).

A jmenují se:

• Ace of Hearts Alkyra ♂ (Blue merle, polodlouhá srst)

• All For One Alkyra ♂ (ČB, polodlouhá srst)

• As fast As Alkyra ♂ (ČB, krátká srst)

• Adventure From Alkyra ♀ (ČB, polodlouhá srst)

• All Star Alkyra ♀ (ČB, polodlouhá srst)

• Angee Avril Lavine Alkyra ♀ (Blue merle, polodlouhá srst)

• Amazing Grace Alkyra ♀ (ČB, polodlouhá srst)

• Addicted to Alkyra ♀ (ČB, polodlouhá srst)

• Amazing Puppy Alkyra ♀ (ČB, krátká srst)

Tak hodně štěstí do života, čečetky ♥

Lis 1, 2023 |

Post By Agáta in  News 

23. 10. 2023

Říjen není marnej měsíc.

Zvlášť když poslední roky bývá globálně oteplený a tak se lze promenádovat po pěších zónách a hlavně sprintovat po agility parkuru jen v tričku.

A tak jako je rozdíl v tom, utíkat v tričku nebo v bundě, tak je jiné běhat agility s Border kolií (tričko) nebo Italským ohařem (bunda).

Je to tak protichůdné, jako šunkofleky (Simon) a makronka (Polár), štokrlátko (Simon) a plážové lehátko (Polárník) nebo piškvorky (Simon) a šachy (Polár).

Se Simonkem je to robustní, zenové, uslintané, oddané, vášnivé, dunivé a hlasité běhání.

Kdežto s Polárníkem je to běhání lehoučké, tichoučké, citlivé, okem pracně postřehnutené, dynamické, křehké a soustředěné.

A teď od vzletných záležitostí k věcem ryze vědeckým.

7. 9. přišly výsledky Polárníkových genetických testů na 272 nemocí a wow, není přenašečem ani na jednu z nich, nevyjímaje EAOD (ztráta sluchu).

To bylo ovšem maximum prostoru, který chci vědeckým tématům věnovat.

Proto štandopéde zase ke světským radostem, k Simonovým potomkům, kteří vyrostli v nádherné a výstavně úspěšné psy.

(I když bez přírodní vědy jménem biologie by ti potomci nevznikli. Takže budu muset, chtě nechtě, prostor pro vědu v tomto příspěvku krapet rozšířit).

19. 9. sedmnáctiměsíční syn Pascal (You Can Name The Game) na své vůbec první výstavě, dvoudenní národní výstavě v Zalaegerszegu (HU), získal 2 x BOB a 2 x  Junior BIG.

A o měsíc později, 23. 10., tím pádem osmnáctiměsíční synáček Oscar (You Can Love Again), na Mezinárodní výstavě Komárom (HU) v pátek vyhrál 2x CACIB, Vítěz derby, BOS a v sobotu BOB a BIG3.

Protože jsem potřebovala mít text i do posledního řádečku tohoto příspěvku, byl Polárník tak hodný a splnil si 20. 10. v Buštěhradě svoji první zkoušku LA2.

A já tak mám text, do posledního řádečku tohoto příspěvku.

Říj 23, 2023 |

Post By Agáta in  News 

20. 8. 2023

Polárník je v agility už poměrně vzdělaný mladý pes. Dalo by se říct, že dokončil základní vzdělání v oboru agility a teď jde na střední školu, kde bude pokračovat studiem stejného zaměření.

19. 8. si totiž splnil v Kladně poslední jedničkovou zkoušku. A tak jde do dvojek.

Zvolený obor ho velmi baví, i když jsem mu ho vybrala já a on k této volbě nemohl zaštěkat ani “papoušek”.

Myslím, že jsem zvolila dobře. Je to mrštný chlapec a v kolektivu ostatních psů se neztratí a je i velmi oblíbený.

Pravdou ale také je, že ani nijak svými výkony neoslňuje a paří spíše k průměru, ne-li podprůměru třídy.

Ale já stejně tajně doufám, že to dotáhne i na vysokou školu, rozuměj do trojek.

Nějak ho tam prostě musím zuby nehty srdce plíce nebo s odřenýma ušima protlačit. I kdybych se měla plazit před Ministerstvem kynologických věcí.

Bylo by to hezké, mít vzdělaného psa. Ne nějakého dělníka ze šroubárny. Jinak řečeno, psa co jen leží na gauči a nic nedělá.

I sousedé by se na nás dívali jinak, s obdivem, a shovívavěji by se jim pak koukalo, tedy šahalo, na to kluzké zábradlí, zablemcané od (samozřejmě že Simonových) slin.

Asi nenápadně, mezi řečí, tenhle Polárníkův studijní úspěch nadhodím při rozhovorech o tom, že Brano nezavírá samo a že někdo hází špačky za květináče.

I když. Já už jsem tuto informaci umisťovala na obrovském plakátu přes půl nástěnky, vedle nedůležitých informací o zvýšení nájmů a odečtu elektroměrů. Takže v baráku to vlastně každý ví.

Co ale nikdo ze sousedů neví je to, že Delfínek, den po Polárníkových agility zkouškách, tedy 20.8., splnil zkoušky z vodní práce, v první ceně, s počtem 84/100 bodu, které pořádal OMS Praha 9.

Tak. A teď už to také budou všichni sousedi vědět.

Fotografie Polárníka na parkuru: © Dominika Petrlíková

Srp 20, 2023 |

Post By Agáta in  News 

22. 7. 2023

30. 4., poslední dubnovou, kouzelně slunečnu a jarně voňavou neděli, pořádal Klub bretaňských ohařů klubovou výstavu na Konopišti. A protože to bylo v lokalitě, kde se kdysi vyskytovala Jeho královská Výsost, Korunní princ, Arcivévoda Rakouský-Esterakouský František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria, bylo nemyslitelné, aby se v této lokalitě a na této výstavě nevyskytl také Simon.

A můj Kníže Velkovévoda Markýz Vikomt Signor Patricij Hrabě italský Baron Simon, nastoupil ve třídě veteránů a od pana rozhodčího Tibora Havelky (SK) získal známku V1 a ještě další tituly, které se mu tedy už na vizitku nevejdou a to Best Of Veteran a Best Oposite Sex.

Zásadnější událostí ale byly Simonovy desáté narozeniny, na které nás kalendář upozornil přesně 13. května.

Můžu tady tedy zmínit, aby se neřeklo a aby se neurazil, i Polárníkovy třetí narozky, které měl 3. května. (Zase tak dlouho mě nezdrží napsat takovýto, byť absolutně nedůležitý, shluk písmenek). Ale je to opravdu trapné.

Jen tři roky. To je nic, to je hodně chabá číslovka a už další shluky písmenek nebudou potřeba, protože teď už se kolem tohoto tématu motám moc dlouho a těmto nicotným narozeninám obětuji pozornosti až moc.

Ale deset! Deset let!

To je něco, takhle dlouho žít a běhat po světě.

Tolikrát se vzbudit. Tolikrát se válet na louce. Tolik toho prožít. Tolik toho slyšet, cítit a tlapkami prohmatat. Tolik překážek přeskákat, potůčků přebrodit, granulek rozkřupat, zajíčků vylekat, lidí rozněžnit, hraček rozcupovat a stébel trávy sklonit k zemi pod tíhou fyzického těla.

Obdivuhodný výkon.

A copak tu máme dál?

Pár trvalých obrazových záznamů Simonových dětí z chovatelské stanice You Can, kterým byl 20. 4. 2023 přesně jeden rok.

Ten nejroztomilejší (teď nevím jméno, ale vím určitě, že je to kluk), je k okouknutí hned, ostatní ve fotogalerii.

Ale hrozná náhoda je, že ten majitel (nebo spíš majitelka) s ponožkami (s jezevčíky a buldočky) v sandálech, má dole na tričku napsáno Simon. Asi je to nějaké znamení. (Jenom nevím znamení čeho).

20.5. pořádal skvělý fotograf Michal Hurník v Toulcově dvoře fotokurz pro lidi, kteří chtějí umět fotit psy.

Adepti, kteří se měli ocitnout před hledím fotoaparátů museli umět dobře anglicky. Teda ne, museli umět dobře agility, být vesele spolupracující a zajímaví.

Takže bylo jasné, že Simon bude vybrán.

A vybrán…tramtadadááá…pochopitelně byl.

Protože ty jeho neskutečné grimasy, stříkající sliny, oční bělma vypouklá z bulv a uši levitující doleva doprava nahoru i dolu, nedokáže objektivu foťáku nabídnout žádný jiný pes.

Například taková borderka má pořád stejný výraz bez mimiky, jako medvěd.

Na závěr ale musím vychválit i toho svého medvěda, svojí borderkolienku. Když jsem mu na začátku tak pohaněla ty narozeniny.

22.7. si Polárník v Kladně splnil další LA1 zkoušku.

Liška jedna šikovná.

Čvc 22, 2023 |

Post By Agáta in  News 

26. 3. 2023

Historie se opakuje a tak Delfín slavil 24. ledna zase narozeniny. Já padám, už šesté!

Ale teda co to povídám, že Delfín něco slavil. Ten vůbec nic neslavil. On dokonce ani neví, že nějaké narozeniny má. A já jsem taky nic neslavila, protože mě to nezajímá, nějaké narozeniny. To bych musela ustavičně stát frontu v řeznictví na prejt a paštiky a matlat z toho nějaké dorty s párky místo svíček, když mám psů jako psů a pořád má někdo narozeniny.

Co jsem ale upřímně slavila, byl výsledek Delfínova vyšetření srdce, které každoročně podstupuje na klinice ve Slaném, neboť je u VO povinné. Tentokrát jsme byli objednáni na 15. února a když píšu, že jsem slavila, tak je jasné, že má Delfín srdíčko jako šťavnaté jablíčko Red Delicious a bije mu stejně tak silně a pravidelně, jako když si podzimní vítr mechanicky pohrává s plody jabloní.

To srdce Simona a Polárníka byla o víkendu 25 & 26. března intenzivně prověřována sportem.

V sobotu si Simon v Kladně splnil třetí A3 zkoušku a dokončil tak první rok na Agility šampiona a v neděli v Nymburce Polárníkovi klapla jeho první A1 zkouška.

Simonek toho A3 šampiona, vzhledem k věku, určitě nedotáhne do konce. Ale to nevadí. I ten splněný jeden rok (ze tří) je bezva. Bude to prostě takový můj třetinový A3 šampion. Tedy A3 šampioniníček.

Bře 26, 2023 |

Post By Agáta in  News 

15. 9. 2022

Teda to není možný, jaký já mám štěstí, že mi doma v pelíšcích spinkají tak úžasní chlapíčci! To byl opravdu výhodný nákup, těchto tří živočíšků.

26. 6. 2022 se na bonitaci Border Collie Klubu ČR, konané ve Zlíně, stal chovným i poslední z mých psíčků, Polárník (neboli Zero Zero Seven Sonic Workaholic).

Polárníček má už také svůj agility výkonnostňák.

Já jsem si prve myslela, že je na něm natisklá hrubka a tak jsem si šla do slovníku (ten Google já vůbec nepoužívám) vyhledat, jak se správně slovo výkonostní píše. A ono je to slůvečko opravdu se dvěma en. To byl pro mě neskutečný šok. (Protože slovo výkonný/výkonná já nemám jak a kdy používat).

Co je ovšem jisté, je chyba v Polárníkově jméně. Nejmenuje se Workoholic, ale Workaholic.

Toto extempore nicméně bohatě vynahrazuje dokonalé číslo výkonnostňáku. 000222. Ach! Prostě parádní číslo. A taky to bylo první numero, které jsem si dokázala zapamatovat na první dobrou. (Narozdíl od PINu, který musím mít napsaný na bankovní kartě).

A ještě jedna historčička nakonec. Štrádovala jsem si to se psy po hlavní třídě a najednou se Delfín zastavil u trafiky, sedl si a začal štěkat s hlavou pootočenou k pultu trafiky. Tak koukám, co se děje, jestli si snad trafikantka zrovna nepochutnává na obědě z kedluben, které Delf miluje. Ale ne. Jeho zájem vyprovokovalo něco úplně jiného. Na pultu ležel zpravodaj Klubu chovatelů výmarských ohařů a na obálce byl sám Delfín!

Tak jsem zakoupila hned padesát výtisků a pak se jako páv naparovala před každou trafikou, kterou Delfín zdobil z obálky zpravodaje klubu a svým úchvatným vzhledem předčil i kukuče amerických herců, zírajících z obálek konkurenčních magazínů.

V závěrečné fotogalerce jsou fotky Delfínových dětiček (Manga, Pepe, Astry, Loui, Gaji, Noor, Cassie, Demona a Sory) čtyři měsíce mladých, kteří žijí v Německu, Holandsku, Rumunsku, Dánsku a Polsku (ne na střídačku tedy, ale stabilně, každý ve své zemi).

A jsou úžasní!

Zář 15, 2022 |