1. 6. 2019
Vyšli jsme si netopejrama do našich nejoblíbenějších exteriérů – polí, luk, lesů a hájů.
Pozorovali jsme pavoučka, který visel hlavou dolů na tenounkém vlákénku nebo housenku, jak podniká cestu z jedné strany stébla na druhou.
Být v přírodě je radost.
Všude létali rozkošní brouci s duhovými krovkami, co člověka jemně šimrají, když si jeho kůži vyberou jako přistávací dráhu. Také jsem se kochala košatými stromy, které byly obtěžkány různými plody. V přírodě člověk nenarazí na hlučné dopravní prostředky, ale zapomene na čas, když pozoruje mravence, kteří potichoučku přepravují jehličí a larvy do mraveniště. Nebo lze obdivovat různé hbité hady, na které by ve městě těžko kdo kdy narazil. A hlavně v lese nejsou žádné obchodní domy plné chemickch blafů, ale pouze krmelce se senem a plné stráně slaďoučkých malin. Navíc v některých lokalitách lze dokonce narazit i na roztomilá hrající si mědvíďata.
A psi jsou takoví čistčí než ve městě, kde se pohybují po špinavých pražských ulicích. Po výletě v přírodě voní pryskyřicí a všemožnými bylinami.
Tak jsme šli pořád dál a dál tou přírodní krásou.
A pak se vyváleli v mrtvém srnci.
Kakraholte, já vám dám, vy čerti! Ke mně. Teda deset metrů ode mě a blíž se nepřibližujte. A mažeme domů, do města.
Taky zlatý město, že jo.
Žádnej dotěrnej hmyz tam neprovokuje, stromy po mně neházejí zralé žaludy. Všude se dostanu MHD a nemusím se brodit rozbahněnou loukou. Mravenec mi nevleze pod tričko, takže netajtrdlíkuju a neprovádím rituální tance, abych se vetřelce zbavila. Ve městě mi ani nemůže přes cestu přeběhnout zmije jedovatá. Můžu si kdykoli zaskočit nakoupit do moderního obchodního domu malinové sušenky v pěkném obalu a nemusím se trny prodírat pro kyselé maliny. Navíc ve městě mi nehrozí alergie na Přesličku rolní a medvěd mě může ohrožovat maximálně tak na Staromáku.
Jsem městský člověk.
