4. 1. 2014
V sobotu brzy ráno jsme vyrazili na národní výstavu do Brna. Přihlášeno bylo sedm Itálků (tři hnědí bělouši a čtyři bílooranžáci), takže čas při čekání na posouzení rychleji ubíhal při rozhovou s jejich páníčky.
Pořád ale ještě zbývalo dost volného času, takže jsme prošli celé výstaviště, v jehož vzdálenějších zákoutích se mohl Simon krásně vyběhat.
Pak ale už konečně přišel na řadu, ve třídě dorostu. Pan rozhodčí MVDr. František Šimek mu dal známku Velmi nadějný 1 a posudek:
“Pes dobré kostry, správný rámec, hlava s výborným závěsem, krk dobře vsazený s dobrým lalokem, kvalitní úhlení, standardně osrstěný”
No a protože na této výstavě byla otevřena i soutěž o nejkrásnější štěňátka a dorosty výstavy, přístupná všem se známkou VN1, rozhodli jsme se počkat na závěrečné soutěže a zkusit jaké to je běhat v hlavním kruhu.
A to začalo teprve to pořádné tóčo a ta správná legrace!
Do kruhu vběhl Simonek v krásném klusu, ještě jako hrdý, neohrožený Ital. Ale když ve statické póze výstavního postoje zaslech hlas paní moderátorky burácející z mikrofonu, vyvolalo to v něm neskutečný děs a ještě teď se divím, že se mi nevyvlékl z výstavního vodítka a nezdrhl z kruhu.
Takže diváci se mohli při sledování důstojných psích dorostenců odreagovat veselým výjevem na splašeného Itala a jeho paničku, která si s ním vůbec, ale vůbec nevěděla rady.
Naštěstí jsme na výstavě měli se Simonkem skvělý doprovod, který nás ve všem podpořil, řekl, že si z té příhody v kruhu nemáme nic dělat a vůbec díky němu byla výstava bezvadná.
Nakonec jsem za zkušenost v závěrečném kruhu byla ráda a už teď hledám kdy bude venkovní koncert nějakého populárního (nejlépe rockového) zpěváka, abysme ho se Símou navštívili a pod pódiem trénovali výstavní postoj!
