25. 1. 2014
Koukla jsem se ráno na kalendář a říkám: “helemese, to je náhodička, ona je sobota!” Pak jsem si ale taky hned uvědomila, že přece máme za chvilku sraz v Šárce s kamarádkou a jejími třemi psy. Fofrem jsem na sebe něco hodila (mrkla jsem v rychlosti na teploměr, který ukazoval 7°C) a vyrazili jsme.
Při běhu na tramvaj mi zima vůbec nebyla. V tramvaji také ne. Když jsem ale vystoupila na konečné tramvaje Dvacetšestky a ocitla se na pláni, která je vstupní branou do čarokrásné, divoké přírody v srdci (skoro) Prahy, nějak mě ledový vítr sfoukl úsměv z tváře a pak si to zamířil rovnou pod mojí tenkou bundičku a plátěné kalhoty. No ale protože Instinkt se Simonem byli už kdesi vpředu, těšíc se na psí kámošky, nemohla jsem to vzdát a závějemi jsem je následovala.
Myslím, že pro psy to byla opravdu nádherná, zimní procházka a vůbec jim nevadilo, že bylo -10°C.
Já sice už druhý den sedím v oné tenké bundičce a stále čekám, až rozmrzne zip. Ale co by člověk pro ty pejsánky chundelatý s roztomilejma vočičkama neudělal, že? 
A ten teploměr vyhodím! (On se totiž nějak zasekl na teplotě z předchozího víkendu viz. příspěvek níže: Slunečný víkend plný výletů)
