1. 6. 2014
V neděli, prvého dne jednoho z nejkrásnějších měsíců roku, jsme dostali chuť na pořádný (= dlouhý) výlet. Zabodla jsem prst poslepu do mapy Prahy východ a určila tak směr naší cesty – okolí městečka Říčany.
Osud určil prostředí naší cesty náramně. Vedla totiž polními cestami a lesy bez vrstevnic. Sluníčko svítilo tak akorát, psi byli celý den v přírodě maximálně spokojení. Nechybělo ani osvěžení v četných vodních tocích.
Procházeli jsme různými vesničkami, například Mukařovem, kde je opravdu jedinečný kostel Nanebevzetí Panny Marie nebo Louňovicemi, kde je kamenolom a z něho pochází základní kámen Národního divadla. Když jsem hledala o této obci podrobnosti ve Wikipedii, dozvěděla jsem se, že v roce 1932 v ní byly evidovány tyto živnosti: obchod s dobytkem, 2 hostince, kolář, kovář, obchod s krmivem, lom, porodní asistentka, 4 rolníci, řezník, sadař, 2 obchody se senem a slámou, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek, trafika, truhlář, obchod se zvěřinou a drůbeží.
Nyní je ve vesnici už pouze to nejnutnější, jeden hostinec.
Pak jsme se opět zanořili do hlubokých lesů, zapsali se do Lesní knihy (jakási návštěvní kniha lesa umístěná v dřevěném altánku, kam se turista podepíše a eventuálně připojí nějaký vzkaz) a pak už jsme uzavřeli výletní okruh opět v Říčanech.
Protože jsme s sebou měli takovou vychytávku, měřič kroků a kilometrů, vím přesně kolik jsme ušli. Třicet kiláků.
No, byl to prostě bezva výlet!
