Nádherné léto je v plném proudu a tak si nemůžeme nechat uniknout jedinou příležitost k dlouhému výletu. Stejně se ale nikdy nenabažíme té dokonalé přírody (lesů, luk, lidí, zvířat a tak) …
Tentokrát jsme zamířili do Železných hor (možná přesnější geografické označení oblasti je Vysočina, ale já tento název od jisté doby nemám vůbec ráda) a vydali se po turistické značce barvy vody, podél řeky Chrudimky.
A viděli jsme toho hrozně moc. Zříceninu hradu Oheb, malebné vesnice plné pestrobarevných kytiček, opálené rekreanty hrající badminton, dva raky na písčité pláži bojující klepety o svoje území, strašnou spoustu malin a ostružin, jejichž dny byly bohužel toho krásného, letního dne sečteny, děti na pionýrském (vážně) táboře sedící na hřišti a prostřednictvím mobilních telefonů si povídající se svými kamarády na Facebooku, malou holčičku co mi řekla, že mám dva hrozně krásné Kokršpaněly, sluníčko které se odráželo ve vlnách řeky Chrudimky a panenku Barbie bez ručičky zapíchnutou v mraveništi.