7. 2. 2015
Na začátku února obvykle ještě spíme zimním spánkem. Ale protože slunce udělalo z dnešní soboty sobotu takřka dubnovou, úplně nás tím zmátlo, my jsme se probudili a po zjištění skutečného data jsme si řekli, že už tedy spát nebudeme a že půjdeme do Stromovky.
Prošli jsme celou Stromovku křížem krážem a podívali jsme se až na Císařský ostrov, kde teče řeka, která nebyla zamrzlá, takže se kluci mohli občerstvit.
Najednou ale Simona praštil do nosu pach kachny, která si v dálce čistila peří, úplně zapomněl na to, že má žízeň, vrhl se do vln a plaval za ní!
Já jsem se zděsila a volám na něj: “ke mě”, “okamžitě ke mě”. Ale až po větě: ”hned plav zpátky a nech toho kačera na pokoji nebo nebudeme kamarádi” se naštěstí otočil a plaval opravdu ke břehu.
Hrozně jsem se bála, aby Síma nenastydl. Ale zase mikinu místo ručníku jsem obětovat nechtěla. Tak jsme celou cestu domů běželi, aby se zahřál.
A bylo na čase. Protože do ulic a parků se vkradla tma, slunce už vůbec nehřálo, jen ozařovalo krajinu do ruda a nám tak připomnělo, že je opravdu teprve únor.
