9. 9. 2015
Dnes ráno vstal Instík dost brzy. (Já to chápu, když jedenácté narozeniny nejsou každý den a jsou dokonce jen jednou za život).
Začal významně kroužit kolem mé postele, kňučet a dokonce vzal do tlamičky Simonovu pískací žábu a koukal na mě. Tak jsem vstala, šla dát oslavenci pusinku, kousek melounu a vypravili jsme se na dlouhou, ranní procházku.
V parku nebylo moc lidí ani psů, Instinkt si tak mohl nikým nerušen pobíhat, vše očuchávat. Dívala jsem se na něj a říkala jsem si, jak jsem ráda, že je tak veselý a spokojený.
Myslím, že si Instinkt svůj narozeninový den užil. (Škoda jen, že s tím psím dortem mi to tenhle rok zase nevyšlo!)
