17. 1. 2016
Konečně! (Zima přišla do kraje).
Poslední dobou, v tom jarním počasí, začal Simonek pravidelně ze skříně vytahovat atrapu kačera, kterou používáme výhradně v létě, do vody. Naštěstí ale jednou ráno začaly padat sněhové vločky, tudíž iluze jara byla ta tam. A i Simon nechal kačera plavat.
Sníh zasypal celé město. Zasněžil parky, špinavé ulice i hlavy mrzutých lidí. A najednou celá krajina působila tak čistě, upraveně a nevinně.
Proto jsme museli vyrazit hned ven, nabažit se sněhu. Také mě zajímalo, jestli se Instinkt bude na svoji dvanáctou zimu tvářit pořád tak nadšeně jako na jedenáct zim předešlých a jestli se Simon, bude stejně jako loni, rochnit ve sněhu a chrochtat u toho. A taky že jo!
Byla to celkově hrozně krásná a uklidňující procházka. Až téměř meditační, řekla bych. Šli jsme pořád dál a dál, i když už bylo strašně moc hodin, ale nemohli jsme prostě zastavit.
Pak už jsme to ale zpátky domů stočit museli, protože Simonovi se na koncích oušek udělaly dvě sněhové koule, které o sebe cinkaly a tak jsme šli Símovi vyhradit domů pohodlné místečko u kamen, aby co nejdříve rozmrzl.
