9. 7. 2016
Léto zaklepalo na vrátka a tak mu lidstvo před osmnácti dny otevřelo. Instík by nejraději hosta vůbec nepozval dál, protože ty vysoké teploty už nejsou nic pro něj.
Naopak Simon si tohoto ročního období užívá plnými doušky (ostatně jako jakéhokoliv období jiného).
Chodíme tedy do míst, kde narazíme na sluníčko i na chládek.
Na pláž (rybníka) a do sklípku (pro brambory).
Také se Símou makáme a připravujeme se na další zkoušky. Na lesní. Takže Simon okusil (pouze obrazně) už i lištičku. Tedy poslední ze zviřátek, které se v partě sloužící loveckým psům k výcviku nachází.
A ještě jedna novinka. Začala jsem se Simonem chodit na agility. Už dlouhou dobu se mi po tomhle sportu stýskalo. S Hippem jsem dokonce závodila. A tak jsem si řekla, že to prostě nebudu odkládat, někam se přihlásím a začneme.
A Simona to NEUVĚŘITELNĚ chytlo. Ale opravdu neuvěřitelně. Už když beru růžovou tašku s kopačkami, vodou a balónkem začne lítat kolem mě, žďuchat mi do ruky, protože ví, kam vyrážíme.
A potom na parkuru štěká jako nikdy u ničeho neštěkal. Tím projevuje to největší nadšení tomuto kynologickému sportu.
Je hrozně rychlý! (Na to, jaký je to kolos). Já ho vůbec nestíhám a vyplouvá tak napovrch prabídný stav mé běžecké kondice. Takže budu muset zapracovat také sama na sobě.
Po hodině je (jsme) úplně vyšťavení, ale strašně veselí.
Už se nemůžu další hodiny dočkat!
