21. 1. 2017
Nejkrutější zima za posledních sedm let je v plném proudu. A já už tak neuvěřitelně prahnu po jaru (nebo po jaře? Nebo po létě?), že se to ani slovy nedá popsat.
Také pořád intenzivně myslím na Instinkta. Každý den. Strašně se mi po něm stýská. Smrt je tak hrozně tajuplná dáma.
Přemýšlím, jestli někde je. Jestli se s ním ještě setkám. Nebo už ne. Třeba už zase žije, ale jako lidské miminko nebo jako luční koníček (ten asi ne, ti se líhnou až na jaře!). Nebo jestli se už nikdy nedostane na pozemský svět a čeká kdesi na mě a na Simona.
Vzpomínám no to, co jsme za celý jeho život prožili. Jak když umíral, nezáleželo vůbec na ničem, byla tam jen čistá a hluboká láska.
A ještě jedna vzpomínka na Iňu. Na netu jsem narazila na mezinárodní databázi výmaráků a objevila jsem tam i Instinkta! – viz. ZDE. Je tam přehledně uveden jeho rodokmen i s fotografiemi některých předků a dá se tam proklikat dál a dál, na další jeho rodinné příslušníky. Dostala jsem se daleko, až na konec předminulého století!!! Prostě úžasné! Tenhle objev mi udělal hroznou radost a překvapilo mě, že je tam Instinkt uveden, i když já sama jsem ho tam nevkládala.
Ta databáze je opravdu skvělá věc!
Síma si užívá mojí výsostné pozornosti. Je hrozně mazlivý a prostě úžasný. Jen k obojživelníkům se nechová dobře. Nedávno jsme byli v lese a Simon se najednou přiřítil s žábou. Z tlamy mu koukaly dvě nožičky s plovacími blánami.
Nestačila hibernovat a takhle to dopadlo.
A máme tu také jednu knižní novinku. Vydanou v exkluzivním omezeném nákladu jednoho kusu. -> Nechala jsem si udělat fotoknihu plnou fotek Simona a Instinkta. Sice mi její “sestavení” trvalo skoro celý den, ale jak se říká, výsledek stál za to!
Když byla kniha hotová, hned jsem si jí letěla vyzvednout, nedočkavě roztrhala obal a voila, dokonalá knížka byla moje!
Pořád jí někomu ukazuji (ať chce nebo nechce…samozřejmě každý chce 
, skoro s ní i spím a prohlédnutou ji mám nejméně stokrát!
