* NA NÁVŠTĚVĚ *
5. 3. 2017
Toužebně očekávaná neděle nadešla, batoh s provianty pro myšky byl zabalen a tak jsem mohla konečně vyrazit za mým pět a půl týdenním malým princem!
Vstávala jsem strašně brzy, protože jsme byly s chovatelkou, která nebydlí zrovna blízko, domluvené na dopoledne. Vůbec mi to ale nevadilo, protože jsem stejně nemohla spát.
Cesta ubíhala setsakramentsky pomalu, i když se Student Agency velmi příjemně (pane Jančuro, pokud toto čtete, berte to jako dovětek k vyplněnému dotazníku spokojenosti s jízdou).
No a konečně jsem se dočkala! Když jsem vešla do místnosti se štěňátky, všechna spala.
Pak se ale ti malí pejsci začali probouzet. Vrněli a zpomaleně se pohybovali. Jako robůtci. Až se probudili úplně a zkoumavě a už velmi rychle pobíhali po celé bedně.
Hned jsem si vylovila svého zeleného “Déčka” a vzala ho do náruče. V tu chvíli jsem byla opravdu maximálně šťastná.
A pak jsme s chovatelkou pily čaj, povídaly, fotily, utíraly loužičky a pozorovaly tu drobotinu.
Návštěva utekla co by dup a já jsem s těžkým srdcem opouštěla to skvěle stvořený stvoření.
Než si pro mladého pána pojedu definitivně, musí uplynout ještě pár týdnů.
Tak to ale fakt nevím, jak vydržím.
