28. 5. 2017
Krásné jaro je tu a s ním i ideální teplota a ten skvělý pocit, že člověk může zase po měsících teroru zimy odložit svetr a vyrazit jen tak v tričku.
(Psům jsem se pokoušela také sundat jejich kožíšky, ale nepodařilo se mi to).
A tak jsme více venku než uvnitř budov.
Musím se ale hlídat, abych to malé Delfíně netahala po všech čertech a tahala ho zatím jen po všech andělech, protože nemá zcela vyrostlé nožičky, vyvinuté klouby a nesmí ještě chodit na moc dlouhé procházky.
Každý z pražských parků je ovšem ideální lokalitou, kam vyrazit na přiměřenou procházku.
Delfínek stále ještě jen tak bezcílně chodí vedle mě, necítí zatím všechny ty pachy jako Simon, který má nos a tělo stále někde v prachu.
Sim se vždycky jen na chvilku vynoří z lesa, houštin či zpoza lavičky, koukne na nás, jestli je vše v pořádku a zase neslyšně zmizí.
No a Delfín si to takhle bezcílně vykračoval po mole a najednou, úplně nečekaně, se mu cíl vytyčil. Tím cílem se stal menší rybníček.
Žbluňk! Delfín totiž spadl rovnou do hluboké vody. Já jsem ale na sobě měla šaty z Tuzexu a v sobě nutkavou touhu fotograficky zdokumentovat jeho první pobyt ve vodě. A tak jsem doufala, že začne sám od sebe plavat.
Začal sám od sebe plavat. Uf.
Ještě se ale také musím zmínit o nešvaru, který se mi tu rozmohl.
Delfín si strašně oblíbil Simonova dlouhá ouška. Při sebemenší příležitosti je začne žužlat. Když čekáme na přechodu, když jedeme ve výtahu, když jsou uvázáni před řeznictvím, když se válíme na louce.
Šla jsem proto Delfínovi vysvětlovat, že to nemůže dělat. A on začal žužlat uši mně!
A tak má teď Simon ouška stále urousaná. A já také.
Sim se také pokouší Delfínovy uši (na oplátku nebo snad na odplatu?) žužlat, ale ta jsou poměrně malá, takže je nelze pořádně čapnout a když už je strakáček ukořistí, tak se mu Delfíně vysmekne jako hádě a je po odplatě.
Doufám, že si štěně tento zlozvyk nepřenese do dospělosti a nebude Simona při každé stresové události neuroticky ožužlávat.
To jsem ale trochu odbočila a také my jsme na závěr procházky odbočili na úzkou pěšinku, vedoucí na Žižkov, protože právě zahřmělo.
Vzuch začal jinak vonět. Malilinkaté kapičky překvapily štěňátko, které se udiveně kouklo na nebe.
Tak ahoj, my už musíme běžet domů.
(A na závěr opět fotogalérka, která mimo jiné ukrývá dva dokumenty s ještě mokrým razítkem, na kterých se píše, že Simon je českým Grandšampionem a šampionem ČMKU).
