* ČAU, ŠTĚŇÁTKA *
22. 5. 2020
Nastalo to, co muselo neodvratně přijít.
Jenom to přišlo nějak strašně rychle.
Ano, je to tak,
štěňátka, tedy teď už spíše malí samostatní živočíšci,
odešli do svých nových bytů, domů, vil, zahrad, obýváků, hausbótů, pelíšků, postelí, houpacích křesel, gaučů a náručí.
Byly to čtyři měsíce, zdánlivě stejné jako každé jiné, ale ve skutečnosti výjimečné.
(Ano, zdaleka nejen kvůli štěňátkům).
A pro mě to byly nádherný čtyři měsíce.
Od začátku do konce.
Od napětí, jestli to klaplo a pak radosti, že to klaplo. Od nedočkavosti, kdy už se narodí
a zvědavosti, kolik jich bude. Od očekávání, jak budou barevní a genderově (ne)vyvážení,
přes velikánskou radost, když se narodili,
čekání na otevření prvního očíčka, pozorování jejich pokroků, prvních her, ale i bitek.
Až k jejich dokonané přeměně v dokonalé a samostatné psí jednotky.
Bude se mi po nich strašně stýskat.
A bude mi chybět to každodenní pozorování.
Na rozloučenou ještě fotky všech fešáků a fešand v postojích…
A to je všechno.
Tak štěňátka moje milovaný, mějte krásný a dlouhý životy!
