3. 11. 2020
Polárníček (alias lišáček, běloušek, netopejr a feneček) má dnes půlroční narozeniny,
takže už s ním máme tu čest čtyři měsíce.
Za tu dobu si všechny hravě přiklonil na svoji stranu
a postupem času, jak rostl, nám začal pomalinku odkrývat svoji fantastickou povahu.
Jako první ukázal, že miluje všechna zvířata,
zejména děti.
Jak před dětským hřištěm slyší jejich výskot, začně se celý vrtět, válet po zemi a pak hned nadskakovat.
Zkouší pacičkou otevřít branku, ale já ho musím odtahovat, protožem piktogram s přeškrtnutým psem hovoří jasně.
potom taky ukázal, že je hravý jako opička.
Nadhazuje si pacičkami klacíky, nosí v tlamičce tenisáky, jablka, fusekle a papírové krabice od filé.
A jaký je ještě?
Veselý, optimistický a neskutečně něžně komunikativní.
Když chce jít ven, přiběhne, dívá se mi upřeně do očí a začne na mě šahat tlapkami a veškerou pozornost strhávat na sebe.
Také je bezvýhradně důvěřivý, kouzelný, milý, bezelstný
a hlavně je důvodně podezřelý z dokonalosti, protože nemá žádnou špatnou vlastnost.
(To, že Simonovi krade gumového hada a má strašnou legraci z toho, že ho Sim nedokáže dohonit, jsem jako neviděla).
A proto se Polárník odsuzuje k doživotnímu pobytu na růžovém obláčku, plném her, výletů, lásky, pusinek a agility.
☁️
