5. – 8. 9. 2021
O ou, další rok v ̶p̶r̶ v čudu a tak byl čas, vyrazit na tradiční zářijový tábor agility do Ratenic.
Moji dva agiliťáci mají program jasný. Budíček. Vykartáčovat kožíšek. Namasírovat pacičky. A pak: překážky, tunely, ledový masový vývar s brčkem a paraplíčkem, áčko, kladina a tak dále.
Co ale s Delfínem? Ten by potřeboval ̶m̶o̶ř̶e̶ pole.
Naštěstí je celý areál obklopen ̶m̶o̶ř̶i̶ poli, takže Delouš mohl proplouvat zlatými kukuřičnými lány, mezemi, ozdobenými nachovými kvítky i úzkými stezičkami prošlapanými kopýtky, pařátky a tlapičkami lesní zvěře.
Jednou odpoledne jsem se vrátila s uskákanými agiliťáky do chatky. Natotata se octli v říši snů. A tím pádem jsme mohli s Delfínem vyrazit na ty jeho polní rejdy.
Jen jsem pootevřela dvířka chatky, prosmýknul se kolem punčocháčů, rozvěšených po šňůrách, na předzahrádce chatky a byl ten tam.
Unaveně jsem se loudala za ním, ale nemusela jsem ho kupodivu hledat dlouho. Stál na okraji pole, intenzivně rozrýval tlapami hlínu a čumákem koulel ven brambory, které zbyly po nedokonalé sklizni pokladů země, dokonalými zemědělskými stroji.
Když jsme se vraceli domů, byla naše zavazadla těžší, než když jsme přijížděli. (I když po granulích se dávno zaprášilo).
A jak to? Důvod byl nabíledni. Taška na psí žrádlo byla plná brambor.
(“A máte sklep? A mohla bych ho vidět?”
“Nemáme pani!”)
Fotografie psů na parkuru: © Dominika Petrlíková
