23. 10. 2021
Naše každotýdenní (někdy i vícedenní týdenní, ne, více dno týdenní, spíš takhle) návštěvy Mochova u pana Navrátila, policejního náčelníka ve výslužbě a zejména myslivce, neustávaly.
Jako včeličky jsme trénovali na lesní zkoušky. Já, s mírným sebezapřením, (protože jsem spíš agiliťák, než lovec) a hlubokým odporem (ale úctou!) k liškám, zajícům, kachnám a bažantům, kteří už byli delší dobu na pravdě Boží a přesto jsem s nimi musela manipulovat.
Ale Delfín s absolutní vášní, zapálením a nadšením, protože pro tohle se narodil. To je jeho smysl života.
A vytrvalý trénink, kdy jsme nachodili mnoho kilometrů po polích, lesích a loukách, nakapali litry barvy*, vystavili (teda Delf, na tohle já nemám takovej nos) desítky zvěře, se vyplatil.
Delfín vyhrál a splněním zkoušek pootočil poslední správný barevný dílek Rubikovy kostky, odškrtl si poslední podmínku chovnosti.
Lesní zkoušky OMS Praha – západ, I. cena, 236/248, nos 4, vítěz zkoušek.
A ještě jeden malý sladký bonbónek nakonec. Delfín získal na Světové výstavě psů v Brně známku výborná (ve třídě šampionů, rozhodčí Jozef Jursa, SK).
*krev
