22. 7. 2023
30. 4., poslední dubnovou, kouzelně slunečnu a jarně voňavou neděli, pořádal Klub bretaňských ohařů klubovou výstavu na Konopišti. A protože to bylo v lokalitě, kde se kdysi vyskytovala Jeho královská Výsost, Korunní princ, Arcivévoda Rakouský-Esterakouský František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria, bylo nemyslitelné, aby se v této lokalitě a na této výstavě nevyskytl také Simon.
A můj Kníže Velkovévoda Markýz Vikomt Signor Patricij Hrabě italský Baron Simon, nastoupil ve třídě veteránů a od pana rozhodčího Tibora Havelky (SK) získal známku V1 a ještě další tituly, které se mu tedy už na vizitku nevejdou a to Best Of Veteran a Best Oposite Sex.
Zásadnější událostí ale byly Simonovy desáté narozeniny, na které nás kalendář upozornil přesně 13. května.
Můžu tady tedy zmínit, aby se neřeklo a aby se neurazil, i Polárníkovy třetí narozky, které měl 3. května. (Zase tak dlouho mě nezdrží napsat takovýto, byť absolutně nedůležitý, shluk písmenek). Ale je to opravdu trapné.
Jen tři roky. To je nic, to je hodně chabá číslovka a už další shluky písmenek nebudou potřeba, protože teď už se kolem tohoto tématu motám moc dlouho a těmto nicotným narozeninám obětuji pozornosti až moc.
Ale deset! Deset let!
To je něco, takhle dlouho žít a běhat po světě.
Tolikrát se vzbudit. Tolikrát se válet na louce. Tolik toho prožít. Tolik toho slyšet, cítit a tlapkami prohmatat. Tolik překážek přeskákat, potůčků přebrodit, granulek rozkřupat, zajíčků vylekat, lidí rozněžnit, hraček rozcupovat a stébel trávy sklonit k zemi pod tíhou fyzického těla.
Obdivuhodný výkon.
A copak tu máme dál?
Pár trvalých obrazových záznamů Simonových dětí z chovatelské stanice You Can, kterým byl 20. 4. 2023 přesně jeden rok.
Ten nejroztomilejší (teď nevím jméno, ale vím určitě, že je to kluk), je k okouknutí hned, ostatní ve fotogalerii.
Ale hrozná náhoda je, že ten majitel (nebo spíš majitelka) s ponožkami (s jezevčíky a buldočky) v sandálech, má dole na tričku napsáno Simon. Asi je to nějaké znamení. (Jenom nevím znamení čeho).
20.5. pořádal skvělý fotograf Michal Hurník v Toulcově dvoře fotokurz pro lidi, kteří chtějí umět fotit psy.
Adepti, kteří se měli ocitnout před hledím fotoaparátů museli umět dobře anglicky. Teda ne, museli umět dobře agility, být vesele spolupracující a zajímaví.
Takže bylo jasné, že Simon bude vybrán.
A vybrán…tramtadadááá…pochopitelně byl.
Protože ty jeho neskutečné grimasy, stříkající sliny, oční bělma vypouklá z bulv a uši levitující doleva doprava nahoru i dolu, nedokáže objektivu foťáku nabídnout žádný jiný pes.
Například taková borderka má pořád stejný výraz bez mimiky, jako medvěd.
Na závěr ale musím vychválit i toho svého medvěda, svojí borderkolienku. Když jsem mu na začátku tak pohaněla ty narozeniny.
22.7. si Polárník v Kladně splnil další LA1 zkoušku.
Liška jedna šikovná.
