7. 12. 2023
Loudala jsem se z práce domů, protože to tam miluji a jako každý den, včetně sobot a nedělí, jsem dodržela svůj rituál, mrknout se do schránky, jestli v ní něco není.
Už několik měsíců po sobě byly moje naděje marné. Tak bych si přála, aby mi někdo napsal.
Ale nikdo mi nepíše. Nikdo mě nemá rád.
Třeba pozvánku na poznávací zájezd spojený s nákupem hrnců, kdyby mi někdo hodil do kastlíku. Nebo alespoň jedna složenčička kdyby tam byla. Ale ony už se poštou neposílají ani ty krávy jedny zelený, nenažraný.
Ovšem dnes jsem se konečně dočkala! Nebo lépe řečeno Simon se dočkal. Přišel mu barevný obrázek ze země neomezených možností, sídlící za velkou louží, od jeho dcerky Rumor (You Can Talk About Me).
28. 10. se totiž osmnáctiměsíční Rumorka stala USA Grand šampionkou a tak se pochopitelně musela tatínkovi pochlubit.
Koukali jsme jak z jara, jaké mají v té Americe vymazlené fotokoutky. Každé aranžérské srdce zaplesá, když tohle vidí skrze oči svého nositele.
Různé druhy dýní asymetricky rozložené po prostoru, nachové šeříkové květy tón v tónu, starověká amfora naplněná sušenými pivoňkami a vše podtrhuje fototapeta s vyobrazením masivních dveří paláce. Protože podkladový písek vytváří iluzi cesty, byl nastolen dokonalý dojem, že je to celé foceno před jakýmsi honosným sídlem.
Také je geniální, že je koutek laděn tématicky. Výstava se konala v říjnu, na podzim a v desátém měsíci roku se dýně konzumují. Stejně tak podzimní barvy jsou typicky hnědé (podstavec a barva na psu), oranžové (dýně), okrové (písek) a scenérie je přesně do těchto barev koncipována.
Mohu na tom obrázku oči nechat.
Radost mi udělal i Polárníček, kterému se ve dvojkách náramně daří.
4. 11. si v Kladně splnil rovnou dvě LA2 zkoušky a 25.11. v Buštěhradě další.
Jaká je to škoda, že i na agility zkouškách nejsou fotokoutky. Rozhodně bych je využila, pro toho svého fešáčka, ověnčeného vavříny.
Kdyby si splnil nějakou zkoušku i v prosinci, tak ten tématický koutek před sebou vidím tak živě, že bych mohla fotokoutky z fleku navrhovat.
Je v něm sněhulák z polystyrenu, umělý sníh, sáňky, na kterých by Poli seděl. Nasadila bych mu Santa Clausovskou čepici a čelenku se sobími rohy. Nebo parohy. To na tuty.
Takhle jsem ho ale musela vyfotit jenom u strohé stěny, kde jsou neumětelsky zakamuflovány elektrické kabely a na šedé zaplivané zemi, kde nejsou řemeslně kvalitně zadělány spáry mezi kachličkami.
Alespoň že ten neon svítí.
Polárek se věnuje i ovečkám a 26.11. složil zkoušku NHAT na výbornou.
V tomto případě veškeré fotokoutky triumfálně odstrkává uhrančivá fotka Nikol Pospíšilové.
A na závěr tu máme devět čtyř a půl týdenních koťátek z vrhu Polárníka a Deanky.
Jak ono to má všechno novoučké!
Ty drápečky, ještě bez jediného kousíčku hlínečky nebo jiného bordýlečku ze zahrádečky.
A ty fousečky jemňoučké, ouška sametová a očíčka leskloučká, jako vyleštěný skleněný konferenční stoleček.
Ale nesnažte se mě dojmout, vážená koťátka!
