20. 1. 2024
Uáááá.
Stalo se něco parádního. Polárník je ve trojkách. Momentíček, zamáčknu slzu a můžeme pokračovat.
10. prosince minulého roku si splnil v Ratenicích poslední (pátou) dvojkovou zkoušku a dostal tak imaginární poukázku do nejvyšší agility kategorie A3.
Průběh byl úplně stejný jako se Simonem. V jedničkách jsme se mořili a nadřeli jako pracovníci kamenolomu, i když stačilo vytěžit pouhopouhé tři vozíčky kamení. Teda. Splnit tři zkoušky, jsem chtěla říct. Po každém boji na parkuru jsme se domů vraceli umoření a špinaví, s mozoly na nohou i tlapkách, spráskaní jak psi.
Zato dvojkami jsme prolétli rychle a elegantně jako číšník, když si chci objednat. Svižně a stručně, přitom zkoušek se ve dvojkách musí splnit pět. (Pokud chtějí člověk a pes postoupit výš). (Oprava, pokud chce člověk postoupit výš, psovi je to citronovej šumák).
A teď napíšu (konečně) něco otevřeně natvrdo a bez obalu.
Tímto se vyjevilo, že jsem velmi schopná cvičenka s výrazným pohybovým nadáním, která navíc dovede ovládat Border kolii mrštnou jako lasička.
Takže ten každostředeční základkovej úmor na koze, žíněnce a zejména hrazdě, i to jak mě zavalil medicimbal a trojka z těláku bylo co, jako?!?
20.1. caparti z vrhu Polárníka a Codo pobývali na světě přesně 5 týdnů. Na to konto vznikla památeční společná fotografie.
Nemůžu jí bohužel nevyčíst malý rozestup předních nožiček štěněte nakraji vpravo.
Nejvíce ale kompozici ruší štěňátko sedící druhé zprava. Levou nožičku by mělo mít o dobrý centimetr více napravo. Nejkatastrofičtější je ovšem hlavička, která zcela boří celý koncept obrázku. Vytváří v rovině hlav nevzhlednou díru. A fotka je tak odepsaná.
A teď koukám, že ani všechny čumáčci nejsou v jedné linii.
Ach jo. To je konec.
Tak šup k vrhu Polárníka a Deanky. Těmto dětičkám byly začátkem ledna 2 měsíce a všechny už jsou v nových (srdcedarujících) domovech.
Stejně to nedokážu pochopit. Jeden srázek nad úbočím Budišova nad Budišovkou a takoví živočíšci z toho.
Je to zázrak.
