21. 2. 2024
DSC03210_socialni site
Blížily se Delfínovy sedmé narozeniny, protože ho maminka vyslala do světa přesně 24. ledna a tak nastala ideální jubilejní příležitost, domluvit si zimní focení psů s fotografem psů Michalem Hurníkem.

 

DSC01782a_socialni site
Aby byli ti moji tři štramáčci do konce (digitálních) věků zaznamenáni a abych si měla na smrtelné posteli co prohlížet.

 

DSC01370_socialni site
Je pravda, že jsem se plácla přes kapsu obrovskou silou. Až se mi na těle vytvořila krvavá podlitina. Ale tak jsou to fotografie na úrovni. A je v nich hodně pixelů. Stovky, možná i tisíce pixelů!

 

DSC04415_socialni site
Aby byly obrázky hotové už na Delfínovo mecheche (chtěla jsem je rozvěsit přesně v den oslavy po celé předsíni), domluvili jsme focení u Hostivařské přehrady na nedělní ráno 21. ledna, kdy tma už pomalu prohrává souboj s rozbřeskem. Tedy v šest hodin. (To bolí).
Fotografové mají totiž jisté normy, podle kterých se řídí, aby na sebe výsledné fotografie strhly veškerou pozornost všech lidských očí, vyskytujících se v jejich blízkosti. Takže slunce musí zrovínka vycházet, navíc z určitého směru a mělo by být teplejšího odstínu.

 

DSC02671_socialni site
Dvacátého prvního ledna roku 2024 byla k naší smůle arktická zima, že i Tučňák by se šel schovat do iglů k Inuitům. A co teprve ti moji tři zhejčkaní pejsci? A hlavně. Co teprve já?
Mrzly nám fousky, řasy i vlasy, ouška, tlapičky i ruce. Zamrzal dech, měnil se v průzračné krystalky a pak měkce dopadal na zem, jako když pocukruješ vanilkové rohlíčky.
Jak se jen na ty fotky podívám, projede mnou zima od hlavy až k patě, i kdyby byl třebas červenec.

 

Moji ohaři (foto: Michal Hurník)
No tak tyhle fotky si teda určitě nebudu prohlížet na smrtelné posteli. To bych tam zmrzla.

 

Mlsounek (foto: Michal Hurník)
P.S.: 21. února absolvoval Delfín každoroční vyšetření srdce a díky Zeusi, Apolóne, Erósi, Héfaistosi, Hádési a Athéno, je zdravým pejskem.

 

Vstříc světlým zítřkům (foto: Michal Hurník)
Autor všech fotografií: © Michal Hurník