21. 2. 2024
Blížily se Delfínovy sedmé narozeniny, protože ho maminka vyslala do světa přesně 24. ledna a tak nastala ideální jubilejní příležitost, domluvit si zimní focení psů s fotografem psů Michalem Hurníkem.
Aby byli ti moji tři štramáčci do konce (digitálních) věků zaznamenáni a abych si měla na smrtelné posteli co prohlížet.
Je pravda, že jsem se plácla přes kapsu obrovskou silou. Až se mi na těle vytvořila krvavá podlitina. Ale tak jsou to fotografie na úrovni. A je v nich hodně pixelů. Stovky, možná i tisíce pixelů!
Aby byly obrázky hotové už na Delfínovo mecheche (chtěla jsem je rozvěsit přesně v den oslavy po celé předsíni), domluvili jsme focení u Hostivařské přehrady na nedělní ráno 21. ledna, kdy tma už pomalu prohrává souboj s rozbřeskem. Tedy v šest hodin. (To bolí).
Fotografové mají totiž jisté normy, podle kterých se řídí, aby na sebe výsledné fotografie strhly veškerou pozornost všech lidských očí, vyskytujících se v jejich blízkosti. Takže slunce musí zrovínka vycházet, navíc z určitého směru a mělo by být teplejšího odstínu.
Dvacátého prvního ledna roku 2024 byla k naší smůle arktická zima, že i Tučňák by se šel schovat do iglů k Inuitům. A co teprve ti moji tři zhejčkaní pejsci? A hlavně. Co teprve já?
Mrzly nám fousky, řasy i vlasy, ouška, tlapičky i ruce. Zamrzal dech, měnil se v průzračné krystalky a pak měkce dopadal na zem, jako když pocukruješ vanilkové rohlíčky.
Jak se jen na ty fotky podívám, projede mnou zima od hlavy až k patě, i kdyby byl třebas červenec.
No tak tyhle fotky si teda určitě nebudu prohlížet na smrtelné posteli. To bych tam zmrzla.
P.S.: 21. února absolvoval Delfín každoroční vyšetření srdce a díky Zeusi, Apolóne, Erósi, Héfaistosi, Hádési a Athéno, je zdravým pejskem.
Autor všech fotografií: © Michal Hurník
