1. 5. 2024
Simonek už svojí agility kariéru na začátku tohoto roku ukončil. A já neotálela s přihláškou na klubovou výstavu Klubu bretaňských ohařů, protože bylo na čase, ukončit i kariéru výstavní.
První květnový sváteční den jsem nečetla žádné veršíčky, nešla se ohánět střapatým mávátkem na Letnou a práci, tu už jsem tuplem neoslavovala, ale vyrazila jsem se Simonem (a Delfínem) na Konopiště.
Dojeli jsme do Benešova, protože cesta z nádraží na zámek není žádná štrapáce, ale příjemná procházka svěžím a košatý parkem, kde je za každou větvičkou schovaný ptáček.
V zámecké zahradě ještě nebylo živáčka, kromě těch ptáčků.
Ale jak jsme tam vtrhli, tak už tam nebylo ani ptáčků.
(Odletěli. Nic horšího se nestalo).
Po průchodu parkem jsme dorazili do podhradí, vyzvedli si vstupák a pak už to šlo jak na drátkách.
Simonek vplul do kruhu na pána a to, že mu bude za nepatrně dnů jedenáct let, by si nikdo netipl ani v nejdivočejším snu nebo na drogách. Jedině ta skutečnost, že nastupoval ve třídě veteránů prozradila, že už to je postarší pes.
Od pana rozhodčího Leoše Jančíka získal známku V1, titul Best Of Veteran a postoupil tak do závěrečných soutěží o nejkrásnějšího veterána výstavy.
Soutěže začínaly až odpoledne a my se v nadbytečném čase poflakovali po zámeckém okolí, fotili se v rozkvetlých rododendronech a zdrhali před rododendrony, když se Simonek nafrkal pylu z květů a začal kuckat.
Pak jsem usnula na louce pod hradem a nevěděla o světě do té doby, než mi Delfín šlápl na hlavu. V pravou chvíli. Závěrečky začínaly za okamžik a stihli jsme je jen tak tak.
No a dobře že mi na tu hlavu šlápl, kluk jeden šedivá.
Simon, neboli JCh., GCh. VCh. Falco Compatriota Di Bonfini se stal nejkrásnějším veteránem výstavy. Tedy BIS veteránem.
Radost jsem měla velikánskou, protože na výstavě bylo plno jedinců. Náš klub totiž, kromě Italského ohaře, zastřešuje mnoho plemenen.
To máte: Griffona Korthalsova, Saint-germainského ohaře, Modrého pikardského ohaře, Bourbonského i Burgoského, Dánského, Bretaňského, Francouzského a Portugalského ohaře…
Prostě fantastický úspěch a skvostné ukončení výstavní kariéry.
Tak. Teď bych mohla report z výstavy vítězoslavně ukončit a plynule přejít k Simonově dcerce Rumor, která také září ve výstavních kruzích.
Ale já to celé shodím.
A vyjevím okolnosti, které tento Simonkův obrovský úspěch rázem smrsknou do malinké nepodstatné epizodky, hodné pousmání.
Vtip je totiž v tom, že Simon byl na této výstavě jediným veteránem. Takže nikdo jiný ani titul BIS veterán vyhrát nemohl, než Simon.
Ježiš, to je vtipný. Já se tu teď musím smát.
Ale teď už vážně k naší milé Rumorce (You Can Talk About Me) ♥
Ta řádí na výstavách v Jůesej.
A z těch fotokoutků mi jde zase hlava kolem. Zejména ten duhový je libový.
Prostě jaká matka taká Katka.
Ne, to ne, musím to nějak přizpůsobit.
Jaký otec taká Rumor.
Taky ne. To je neznělé.
Jaký tatínek, such Rumínek.
Takhle!
