28. 5. 2016
Nastala netrpělivě i s bázní očekávaná poslední květnová sobota. Den konání podzimních zkoušek ohařů, na které byl Simonek přihlášený.
Zkoušky pořádal Klub krátkosrstých ohařů spolu s OMS Mladá Boleslav. Takže jsme nemuseli vstávat/čistit si zuby/snídat ani tak moc brzy, protože místo konání, městečko Brodce, je blízko již zmíněné Mladé Boleslavi a z Prahy je to kousek.
Pokud se dá slovo velkolepý použít pro skupinu cca šedesáti přihlášených, tak to byly velkolepé zkoušky. 36 účastníků podzimek, 15 psů přihlášených na zkoušky vloh a 10 psů na field trial.
Samotné podzimky byly rozděleny do tří skupin a celkově do dvou podzimních zkoušek, aby se vůbec vše stihlo.
První skupinka byli, až na pár výjimek, samí kraťasové. Ve druhé skupině byli pouze maďaři a výmaráci a ve třetí byl ten zbytek – můj Ital a ostatní “exotičtí” ohaři (Dánský, Münsterlandští, Spinone a jeden Fousek). Tedy já a samí echt myslivci s věkovým průměrem sedmdesát let. Veškeré pražské slečinky byly ve skupině výmarácko-maďarské a já jsem si říkala, to je horor, s kým si budu celý den povídat?
Nakonec bylo povídání s těmito pány dost zajímavé.
Dozvěděla jsem se, že úplně nejlepší maso je z nutrie, protože má málo vláken a dříve se podávalo pacientům v nemocnicích. Nejlepší jsou z něj prý klobásy. Další pán vyprávěl, jak našel v lese mrtvolu ženy, která se tam přišla otrávit. V tašce měla úhledně narovnaných deset balíčků Algeny.
Ale to už jsou historky vyprávěné na poli, mezi čekáním na jednotlivé disciplíny a já jsem úplně přeskočila to, že jsme si nejdříve vylosovali čísla (měli jsme se Simonem číslo 30) a na to pole se rozjeli.
Pozdně květnové počasí nezklamalo a sluníčko svítilo o sto šest. A na poli beze stínu bylo jako na poušti. Simonovi, italskému mládenci, ale nečinilo takové počasí žádný problém.
Při hledání na poli i při společném honu mu pražící slunce ožehlo choutky na to, rozběhnout se do moc velké dálky a sluneční paprsky ho udržovaly v ideální vzdálenosti od mě. Krásně hledal, skvěle reagoval na píšťalku a odnesl si tak z pole samé čtyřky, kromě dvou trojek z vystavování a postupování, jelikož nenarazil na žádnou zvěř. (Do prázdného políčka v kolonce “nos” mu pak byla čtyřka napsána za neomylné nalezení ztracené).
No a pak už byly na řadě aporty v různé podobě s pernatou a srstnatou. Simon byl ve svém živlu. Strašně ho to bavilo a zvěř nosil o sto šest. Jenom předsednutí se zvěří jaksi nebylo úplně brilantní. Ještě u aportu na viděnou to šlo. Ale u dohledávek, vleček a u kačenky se vždycky jednou otočil kolem své osy (což na výcviku nedělal), než si sednul. Takže za tyto disciplíny dostal trojky a já budu muset pro příště zapracovat na odstranění tohoto nešvaru.
A Simonovo celkové skóre? Dokončil zkoušky v první ceně s celkovým počtem 268/300 bodů a skončil na šestém místě z celkem šestnácti ohařů.
Simoušek jeden celkem dost šikovnej. 
Rozhodla
