VÝZNAMNÉ ŽIVOTNÍ JUBILEUM
* SETKÁNÍ S PÁNEM OSTROVA *
1. 4. 2014
V tento veselý, první dubnový den, jsme se rozhodli prozkoumat tajemný ostrov. Nejdříve ale musel Simon zvládnout očkování druhé dávky vakcíny proti Borelióze, protože klíšťata budou toto léto útočit strašnou silou. Zvládl to bez mrknutí oka. (Za to Inst, který mu dělal pouze doprovod, protože jako dospělému psu mu stačí očkování už jen jednou ročně, se v ordinaci veterinárního lékaře klepal jako ratlík! Jen ovšem překročil práh dveří směrem do ulice, stal se z něj zase sebevědomý pes a tak jsme se mohli vydat na průzkum ostrova.)
Ten tajemný ostrov je v centru Prahy a jmenuje se Štvanice. Ještě nikdy jsme tam nebyli. To ale byla kardinální chyba, protože je to tam úžasný! Když se člověk vymotá z dopravního uzlu a shonu velkoměsta, sestoupá schody na ostrov, ocitne se najednou jakoby v jiném světě! Je tam klid, ticho, svoboda, tenisté, skejťáci a osamělý labuťák (asi Pán ostrova), který pořád syčí a nehne se z místa, i když teče řeka zběsilým proudem, i když se mu dívá upřeně do očí pes strakáček a dokonce i když se ho snaží pohladit po hlavičce jakási nerozumná holka.
Celý ostrov jsme prošli dvakrát. Kluci se nemohli nabažit vody, která byla k dispozici kdykoliv se jim zlíbilo, takže jsme tam určitě nebyli naposled. Příště ale nesmíme rozhodně zapomenout na rohlík pro Pána ostrova!
* AHOJ, JARO! *
10. 3. 2014
Jaro definitivně přišlo do kraje a zima už se nevrátí. Mám z toho velikou radost. Asi takovou jako Instinkt na úvodní fotce.
Pořád jsme venku a chodíme na výlety zejména do lesů, neboť v městských parcích ne a ne najít dostatečně velké klády k Simonkově maximální spokojenosti. A to se plynule dostávám k aportům, které už začínáme intenzivně trénovat, protože bez jejich dokonalého zvládnutí se žádný lovecký pes neobejde.
Můj vztah se Simonem je každým dnem pevnější a on mi čím dál tím víc přirůstá k srdci. Je strašně mazlivej a strašně voňavej a mě vždycky zvedne náladu, když se dotknu těch jeho sametových uší.
A na závěr dvě retro fotky Instinkta, coby mladíka. První foto je záběr z mé špionáže, když jsem ho tajně zpoza keře špehovala, jak vystavuje bažanta. A druhé foto zachycuje jak Inst způsobně sedí u jezírka se slepicí, na zahradě svého letního sídla.
Ahoj a mějte krásné jaro!
* INSTINKT SERIÁLOVOU HVĚZDOU *
25. 2. 2014
V pátek opakovali 165. díl seriálu Ordinace v Růžové zahradě, kde účinkoval Instinkt. No, sice bych o tom nemusela ani psát, protože Instinkta na ulici každý poznává, ale přeci jenom se musím pochlubit, že právě se mnou bydlí tento Pes, tento Pan Herec.
Jeho herecký rejstřík je neskutečně bohatý. Dokáže zahrát role dramatické i komické. Svým univerzálním a jedinečným, vysoce nadstandardním hereckým projevem, je hercem vyhledávaným režiséry všech žánrů. Dokladem toho je jeho role (byť epizodní) v seriálu. Dokonce se ke mě donesly zvěsti, že měl být nominován na Českého lva. Bohužel filmová a televizní akademie nominaci zvířete neumožnila.
Jeho velké herecké umění můžete posoudit kliknutím na dvanáctou minutu seriálu, kde začíná jeho herecký koncert.
* SIMONKOVI JE DEVĚT MĚSÍCŮ *
13. 2. 2014
Je krásný, teplý únor. Už raší první zelené lístečky, ptáčci pořád někde cvrlikají a když už si teď mohou potravu zajistit sami tak jim snad tolik nevadí, že se Simon občas “nabourá” do krmítek a sežere všechny drobečky, které tam uchystaly hodné důchodkyně.
No a tenhle teplý únor je zajímavý také tím, že Simon slaví třičtvrtěroční narozeniny! Už je to prostě velkej kluk, který nadevše miluje pohyb. A v druhé řadě klacky, klády, klacíčky, balonky a pískací tučňáky.
Neuvěřitelně řádí a zlobí (= puberta útočí v plné síle) za což jsem velmi ráda, protože to dokazuje, že jeho vývoj probíhá naprosto standardně…:-D
* ZIMNÍ PROCHÁZKA SE SMEČKOU V ŠÁRCE *
25. 1. 2014
Koukla jsem se ráno na kalendář a říkám: “helemese, to je náhodička, ona je sobota!” Pak jsem si ale taky hned uvědomila, že přece máme za chvilku sraz v Šárce s kamarádkou a jejími třemi psy. Fofrem jsem na sebe něco hodila (mrkla jsem v rychlosti na teploměr, který ukazoval 7°C) a vyrazili jsme.
Při běhu na tramvaj mi zima vůbec nebyla. V tramvaji také ne. Když jsem ale vystoupila na konečné tramvaje Dvacetšestky a ocitla se na pláni, která je vstupní branou do čarokrásné, divoké přírody v srdci (skoro) Prahy, nějak mě ledový vítr sfoukl úsměv z tváře a pak si to zamířil rovnou pod mojí tenkou bundičku a plátěné kalhoty. No ale protože Instinkt se Simonem byli už kdesi vpředu, těšíc se na psí kámošky, nemohla jsem to vzdát a závějemi jsem je následovala.
Myslím, že pro psy to byla opravdu nádherná, zimní procházka a vůbec jim nevadilo, že bylo -10°C.
Já sice už druhý den sedím v oné tenké bundičce a stále čekám, až rozmrzne zip. Ale co by člověk pro ty pejsánky chundelatý s roztomilejma vočičkama neudělal, že? 
A ten teploměr vyhodím! (On se totiž nějak zasekl na teplotě z předchozího víkendu viz. příspěvek níže: Slunečný víkend plný výletů)
* SLUNEČNÝ VÍKEND PLNÝ VÝLETŮ *
11. + 12. 1. 2014
V letošním zimním počasí, které se buď na nějaký čas rafinovaně převléklo do šatů jara a nebo na vše rezignovalo a už teď mu předalo vládu (já bych byla pro tu druhou variantu), bylo jasné, že musíme se psy vyrazit na nějaký výlet.
Volba padla na klasiku klasik, tedy na lesy v okolí hradu Karlštejn.
Byla to dobrá volba, ale ne originální nápad. Po cestě jsme totiž potkávali davy lidí, kteří v onu slunečnou sobotu také vsadili na klasiku klasik.
Instovi a Símovi ale bylo jedno kde jsou. Hlavně, že mohli řádit jako černé ruce. Zvláště puberťák Simon neustále tahal po lese těžké klacky, lítal ve velkých kruzích po polích a byl strašně šťastný. Instinkt se po lese pohyboval rozvážněji, ale strašně šťastný byl také.
V neděli jsme zůstali v Praze a prošli skrz na skrz různé parky, takže kluci rozšířili svoje sociální kontakty díky setkání s všemožnými psími kamarády.
A v pondělí 13. ledna bylo Simonovi 8 měsíců! Už je to prostě hóóódně velkej kluk!
* LEDNOVÁ NÁRODKA V BRNĚ *
4. 1. 2014
V sobotu brzy ráno jsme vyrazili na národní výstavu do Brna. Přihlášeno bylo sedm Itálků (tři hnědí bělouši a čtyři bílooranžáci), takže čas při čekání na posouzení rychleji ubíhal při rozhovou s jejich páníčky.
Pořád ale ještě zbývalo dost volného času, takže jsme prošli celé výstaviště, v jehož vzdálenějších zákoutích se mohl Simon krásně vyběhat.
Pak ale už konečně přišel na řadu, ve třídě dorostu. Pan rozhodčí MVDr. František Šimek mu dal známku Velmi nadějný 1 a posudek:
“Pes dobré kostry, správný rámec, hlava s výborným závěsem, krk dobře vsazený s dobrým lalokem, kvalitní úhlení, standardně osrstěný”
No a protože na této výstavě byla otevřena i soutěž o nejkrásnější štěňátka a dorosty výstavy, přístupná všem se známkou VN1, rozhodli jsme se počkat na závěrečné soutěže a zkusit jaké to je běhat v hlavním kruhu.
A to začalo teprve to pořádné tóčo a ta správná legrace!
Do kruhu vběhl Simonek v krásném klusu, ještě jako hrdý, neohrožený Ital. Ale když ve statické póze výstavního postoje zaslech hlas paní moderátorky burácející z mikrofonu, vyvolalo to v něm neskutečný děs a ještě teď se divím, že se mi nevyvlékl z výstavního vodítka a nezdrhl z kruhu.
Takže diváci se mohli při sledování důstojných psích dorostenců odreagovat veselým výjevem na splašeného Itala a jeho paničku, která si s ním vůbec, ale vůbec nevěděla rady.
Naštěstí jsme na výstavě měli se Simonkem skvělý doprovod, který nás ve všem podpořil, řekl, že si z té příhody v kruhu nemáme nic dělat a vůbec díky němu byla výstava bezvadná.
Nakonec jsem za zkušenost v závěrečném kruhu byla ráda a už teď hledám kdy bude venkovní koncert nějakého populárního (nejlépe rockového) zpěváka, abysme ho se Símou navštívili a pod pódiem trénovali výstavní postoj!
