Post By admin in  News 

4. 10. 2015

To je perfektní, že je pořád tak krásně!

Prostě babí léto v plné parádě, takže doma skoro vůbec nejsme a lítáme po všech čertech (= po parcích, lesích a chodíme na dlóóóuhééé výlety).

Se Simonem jsme také zintenzivnili výcvik, jelikož Símu to strašně baví a protože musíme pořádně zamakat, zejména na aportech, abychom se mohli přihlásit na další zkoušky.

Jenom tedy nechápu, co blbnou v tý Sýrii? ? ? Na světě je snad krásně, nebo ne?

A tak doufám, že nebude válka, nebo budeme mít se všema procházkama, klacíčkama a liškama utrum.

Říj 4, 2015 |

Post By admin in  News 

9. 9. 2015

Dnes ráno vstal Instík dost brzy. (Já to chápu, když jedenácté narozeniny nejsou každý den a jsou dokonce jen jednou za život).

Začal významně kroužit kolem mé postele, kňučet a dokonce vzal do tlamičky Simonovu pískací žábu a koukal na mě. Tak jsem vstala, šla dát oslavenci pusinku, kousek melounu a vypravili jsme se na dlouhou, ranní procházku.

V parku nebylo moc lidí ani psů, Instinkt si tak mohl nikým nerušen pobíhat, vše očuchávat. Dívala jsem se na něj a říkala jsem si, jak jsem ráda, že je tak veselý a spokojený.

Myslím, že si Instinkt svůj narozeninový den užil. (Škoda jen, že s tím psím dortem mi to tenhle rok zase nevyšlo!)

Zář 12, 2015 |

Post By admin in  News 

18. 7. 2015

Žádné léto si nenecháme ujít alespoň jednu mladoboleslavskou výstavu. Je to blízko, je tam pohodička a živé kačenky v řece, tekoucí vedle výstavního areálu.

Letos jsem Simona přihlásila na výstavu červencovou, národní, protože mě zaujal rozhodčí až z Asie, konkrétně z Kazachstánu.

A tak jsme brzy ráno vlakem frnkli z rozpálené Prahy do neméně rozpálené Boleslavi. Vzala jsem s sebou i Insta, což byla blbost, jinak se to nedá napsat, protože není nejmladší a to vedro už hodně špatně snáší. I když jsem ho pořád polévala vodou a dohlížela na to, aby byl ve stínu, stejně se pobytu na slunci nedalo vyhnout a já jsem se o něj děsně bála.

Když jsme dorazili na výstaviště, dozvěděli jsme se, že se organizátoři výstavy dozvěděli od kazašského rozhodčího, že nemá aprobaci na lovecká plemena a nemůže je tím pádem posuzovat. Italové tak byli přiděleni k rozhodčímu MVDr. Františku Šimkovi.

No a to je velmi bodrý a velmi přísný rozhodčí. Při vstupu do kruhu mi úvod zrovna nevyšel, protože jsem mu řekla: “to je Italský ohař”. Nevím jestli to bylo vedrem nebo tím, že předtím posuzoval samé teriéry a já tak tímto sdělením chtěla za teriéry udělat tlustou čáru. Ale pro příště, opravdu není dobré poučovat rozhodčího o tom, co že před ním stojí za plemeno Naštěstí to pan Šimek přešel se smíchem a jal se posuzovat.

Byl velmi důkladný a Simon se mu líbil. Ve třídě pracovní mu zadal známku V1 a titul CAC. Protože ale prý Simon nemá pod krkem lalok, Národního vítěze už mu nedal. Jelikož je to opravdu velmi přísný rozhodčí, který nedává výborné jak na běžícím pásu, tak jsem byla se Simonovým posudkem a tím, že vůbec od tohoto rozhodčího získal titul, velmi spokojená. A protože druhá fenka IO, která na výstavě byla, dostala známku velmi dobrou, tak titul BOB nebyl zadán a v závěrečkách se proto žádný Ital neukázal.

Po posuzování jsme rychle sbalili saky paky, rozloučili se se známými, nechali si výsledek zapsat do PP, převzali medaili, doplnili zásoby vody a uháněli co nejrychleji na vlakové nádraží. Bohužel, i když se cesta vinula podél řeky a kolem byly stromy, sluníčko svými paprsky stejně proniklo úplně všude. Tak jsem alespoň Insta při cestě symbolicky ovívala výstavním katalogem. 

Domů jsme dorazili odpoledne a až do večera leželi s vyplazenými jazyky na chladivých dlaždičkách.

Čvc 19, 2015 |

Post By admin in  News 

7. 7. 2015

Na začátku června jsem byla se Simonem na rentgenech kyčlí a loktů, abych věděla, jak na tom Simon je.

Celé se to dělá v celkové narkóze, bez které to bohužel nejde, protože pes je při rentgenování napínán a natahován do všemožných stran. Takže jsem se toho dne dost bála.

Díky Bohu vše dopadlo bez komplikací a nezbývalo než napjatě čekat na výsledky, protože veterinář, který není pověřen klubem k hodnocení snímků nesmí snímky hodnotit. (Já jsem ale stejně vyzvídala. Naštěstí na mě můj vet mrknul, takže jsem trochu tušila )

Než ale rtg snímky můj veterinář odeslal veterináři, který posuzuje rtg snímky Italských ohařů (MVDr. Lukáš Duchek) a ten než snímky zkouknul, uběhl celý měsíc.

Konečně jsem se ale dočkala a dnes si šla posudky do Vetcentra Stodůlky k MVDr. Duchkovi vyzvednout a………..

………Simon má kyčle a lokty úplně ukázkové, tedy bez nálezu, jinými slovy nebo spíše čísly a písmeny: 0/0 (A/A)

Ty bláho, já jsem měla tak strašnou radost, že se to ani nedá popsat!!!!!

A mimochodem, tímto Simon splnil tu úplně poslední podmínku, kterou klub vyžaduje pro chovnost a po vyřízení všech formalit se stává CHOVNÝM PSEM!

Čvc 7, 2015 |

Post By admin in  News 

13. 6. 2015

V sobotu jsme vyrazili na klubové zkoušky vloh, které pořádal klub krátkosrstých ohařů v Lužích u Chrudimi. Byly to CACTové zkoušky a společně s nimi se konal také Field Trial.

A protože mám z toho dne plno zážitků a dojmů, tak jdeme na to.

Luže jsou strašně krásné městečko s půvabným náměstíčkem, kde to žije. Odehrávalo se tam zahájení zkoušek za přítomnosti starosty, kolem mašírovaly mažoretky v papouškovských oblečcích a hasiči se motáním dlouhé hadice připravovali na výročí 140-ti let od svého založení.

Na zkoušky vloh bylo přihlášeno jedenáct psů. Po slavnostním nástupu a losování (vylosovala jsem si číslo 7, šli jsme tedy se Simonem první v druhé skupině) jsme se rozjeli na letiště.

Letiště totiž obklopovala pole. (Terén na tento typ zkoušek více než žádaný:). Menší problémek byl, že bylo neskutečné vedro, tipuji tak 40° na slunci a na letišti nebyl jediný stín. Pro všechny lidi a psy, kteří nebyli právě na place, se tak útočištěm staly stíny uměle vytvořené auty. Zkoušky probíhaly vážně za extrémních podmínek.

Proto žádné zdržování, šli jsme hned na plac. Síma se vedro nevedro vrhl do hledání. Brzy narazil na zajíčka, šel po stopě, na písknutí se vrátil, neúnavně (ke konci už tedy trochu únavně) hledal dál a narazil na křepelku, kterou vystavil. Takže na zvěř jsme měli štígro. A známky od rozhodčích? Samé čtyřky, kromě dvojky z klidu před pernatou a trojky za vytrvalost. (Přeci jen běhat v tom vedru… A možná bude také něco pravdy na tom, co mi pár lidí řeklo, že je Simonek v blahobytné kondici).

Když všichni přišli na řadu vrátili jsme se zpět na naši základnu – loveckou chatu, kde samo nemohla chybět výzdoba v podobě vycpaných veverek, tetřevů, lebek a lustrů z parohů. Tečkou, která vše podtrhovala, byly plastové ubrusy s vyobrazením malých koloušků a jejich maminky. Konzumenti k obědu podávaného kančího guláše tak měli určitě pocit, že stolují v lese.

Po obědové pauze se přihlášení psi a vůdci rozjeli opět na pole na Field Trial a my ostatní, měli volno (protože vyhlášení výsledků bylo naplánováno až po skončení obou soutěží). Mohli jsme tak se Simonem prozkoumat okolí, vykoupat se v potoce a podívat se, jak probíhají hasičské slavnosti.

Zpátky do chaty jsme se vrátili právě v čas, protože v oblacích se začínali ženit všichni čerti. A za chvíli už byla veselka v plném proudu – hřměla bouřka, strašně pršelo a padaly kroupy, které strhávaly větve ze stromů. Seděli jsme s ostatními účastníky zkoušek u šálků s horkými nápoji a přemítali, jestli lidi a psy, co jsou právě na poli, ještě někdy uvidíme.

Naštěstí se vrátili všichni, takže mohlo začít vyhlašování výsledků.

Simon zkoušky vloh udělal v I. ceně (220/228 bodů, nos 4) a celkově skončil na pátém místě. Ale hlavně, získal svůj první pracovní titul CACT! A rozjel tak šampiona práce. Je to pro mě opravdu velký úspěch.

Krásný a hodně náročný den skončil. Já jsem maximálně unavená seděla ve vlaku. Zase začalo pršet, pramínky deště vytvářely na oknech roztodivné obrázky a já jsem byla tak šťastná, že mi pod nohama leží ten flekatý pes, který mi dělá takovou radost.

Čer 14, 2015 |

Post By admin in  News 

10. 5. 2015

Zcela protiřečíc prohlášení z minulého týdne o nudnosti výstav jsme tento víkend vyrazili hned na dvě výstavy. A to v pátek na krajskou do Mladé Boleslavi a v neděli na klubovku na Konopiště, kde se konala také lovecká zkouška T.A.N.

V pátek bylo dokonalé počasí a protože Simon byl posouzen už asi půl hodiny po zahájení výstavy, nečekali jsme x hodin na závěrečné soutěže a udělali jsme si mňamózní výlet v okolí Mladé Boleslavi. Kolem lehce a vesele pobíhal vítěz třídy, kraje, Mladé Boleslavi a já vláčela v baťohu pohár, který ten vítěz obdržel. (Řeknu vám, vkus tvůrců trofejí jde rok od roku dolů).

V sobotu byla lenošící pauzička a v neděli tradááá na Konopiště.

A Simon se blejsknul, protože na klubové výstavě získal od rozhodčího Jozefa Jursy (SK) známku V1 a titul CAC (z klubovky si ho zvlášť cením) a hlavně!!! Udělal zkoušku T.A.N. Úplně brilantně vystavil srnčí a potom křepelku, bezvadně reagoval na píšťalku…rozhodčí nešetřil slovy chvály. (A já teď také ne )

Z té splněné zkoušky mám obrovskou radost, předposlední krůček, který Simonovi chyběl k chovnosti, byl překročen.

Je to můj kluk strašně milovanej a šikovnej. ♥♥♥

Za tři dny budou Simonovi dva roky. Jakoby dospěl.

Kvě 10, 2015 |

Post By admin in  News 

2. 5. 2015

Po nádherném, prvomájovém dnu nastal den druhomájový a s ním určitá povinnost v podobě mezinárodní výstavy v Praze. (Výstavy mě přestávají čím dál tím víc bavit, pozastavuji se sama nad sebou, jak jsem je s Instinktem neuvěřitelně žrala. Ještě ve mně ale pravděpodobně nějaké zbytky toho nadšení zbyly, jinak nechápu, proč občas Simona na nějakou výstavu přihlásím.)

Instinkt hlídal doma domov (co by také v té betonové krabici, kde se pražské výstavy konají a kde jedinou hezkou věcí bylo rozkvetlé řepkové pole, které areál obklopovalo, dělal). A Simon nechtěl, ale musel jet, protože bez něj by to pochopitelně nešlo.

A protože tohle bude jen kratičký report z výstavy, tak rychle k věci: 

Simon dostal od rozhodčího Petra Řehánka známku výborný 1 a tituly CAC a res. CACIB (BOBa získal krásný Max (Azor dell Oltrepo))

Simonův posudek:

“Skoro dvouletý pes správného rámce, ušlechtilá hlava, nůžkový skus, pigmentace oka odpovídá srsti, prostorný hrudník, hřbet rovný. Prostorný pohyb.”

Simon tak rozjel českého šampiona. A na závěr musím podotknout, že se Síma hrozně při předvádění zklidnil a moc dobře se mi předváděl, jak v pohybu, tak v postoji.

Kvě 2, 2015 |

Post By admin in  News 

22. 4. 2015

Simon tuhle u kontejneru na papír našel obrázkový magazín s pestrobarevnou obálkou. Popadl ho do tlamičky a protože časopis šustivě šustil, donesl si ho srolovaný až domů. (Toho dne byla atraktivita jakýchkoliv klacíčků ta tam).

Doma začal časopis cupovat na kousky, ovšem u článku s nápisem: ”Uvítejte den už od brzkého rána” se zarazil a výmluvně se na mě podíval. To už se o celou věc začal zajímat také Instinkt, protože vidina hodně dlouhé ranní procházky je oba dostala.

A tak povídám: “oukej kluci, půjdeme do toho!”

Ještě pár dní sice trvalo, než jsem se budík odvážila nastavit na tak hrozně brzkou hodinu (protože jsem sova a nemám v peříčkách moc dobrou motoriku), ale nakonec ten den přeci jen nastal a mě se podařilo budík nastavit na 5:15 hodin.

A vážně to stálo za to.

Ve vzduchu byla brzy ráno úplně jiná atmosféra a létající balón.

Slunce dělalo taková kolečka, která jindy nedělá a o tom jak ptáci po ránu zpívali ani nemusím psát, to je i ve filmech.

Cizí člověk mi popřál dobré jitro.

Jen po ránu zalévají zahradníci trávníky automatickými, otočnými stříkadly a pro psy je strašná zábava po vodě chňapat (což mě tak rozesmálo, že jsem přestala sledovat pohyb vody a tak mě stříkadlo úplně celou zlilo).

Našla jsem 5 korun českých.

Psi lítali jak diví a pak doma celý den prospinkali.

Prostě takováto brzká ranní procházka je výborná a člověku díky ní zkrásní den.

Zkuste to také!

Dub 22, 2015 |

Post By admin in  News 

7. 2. 2015

Na začátku února obvykle ještě spíme zimním spánkem. Ale protože slunce udělalo z dnešní soboty sobotu takřka dubnovou, úplně nás tím zmátlo, my jsme se probudili a po zjištění skutečného data jsme si řekli, že už tedy spát nebudeme a že půjdeme do Stromovky.

Prošli jsme celou Stromovku křížem krážem a podívali jsme se až na Císařský ostrov, kde teče řeka, která nebyla zamrzlá, takže se kluci mohli občerstvit.

Najednou ale Simona praštil do nosu pach kachny, která si v dálce čistila peří, úplně zapomněl na to, že má žízeň, vrhl se do vln a plaval za ní!

Já jsem se zděsila a volám na něj: “ke mě”, “okamžitě ke mě”. Ale až po větě: ”hned plav zpátky a nech toho kačera na pokoji nebo nebudeme kamarádi” se naštěstí otočil a plaval opravdu ke břehu.

Hrozně jsem se bála, aby Síma nenastydl. Ale zase mikinu místo ručníku jsem obětovat nechtěla. Tak jsme celou cestu domů běželi, aby se zahřál.

A bylo na čase. Protože do ulic a parků se vkradla tma, slunce už vůbec nehřálo, jen ozařovalo krajinu do ruda a nám tak připomnělo, že je opravdu teprve únor.

Úno 7, 2015 |

Post By admin in  News 

23. 11. 2014

Už delší dobu probíhá sezóna jednoho šťavnatého ovoce, kvůli kterému se to v Ráji pěkně zašmodrchalo.

A tohle ovoce, si snad ještě víc než Steve Jobs, oblíbil Simonek. A to tak, že hrozně moc!

Naše podzimní procházky a toulky se v podstatě proměnily ve výpravy za hledáním jablek. Simon už přesně ví, kde je hledat.

Pod stromy, před ploty i za ploty zahrádkářů, v baťůžkách dětí na výletě, v kompostech na okrajích vesnic a v tajných norách divokých prasat, která si tam jablka na zimu chytře poschovávala. No tak chytře…když je objeví strakáček, mají smůlu.

Nejdříve mi Simon nese jablko vítězoslavně ukázat a pak začne hra. A tak jak si hraje on, jsem si nevyhrála ani já, když jsem v pěti letech pořádala válku Igráčků s Legáčkama.

Hází jablko do vzduchu, skáče pro něj, znova si ho nadhazuje a úplně nejraději jablko schválně pouští z kopce a následně ho chytá, aby ho zase pustit z tlamičky a ono se opět kutálelo z kopce dolů. A tak stále dokola. Plný radosti ze života, strašně šťastný na světě.

A jakmile je Simon zažrán do hry, přichází Instinktův čas.

Vždy se mi zdá, že se snad na tu chvíli proměnil v neslyšnou pumu. Ouška má najednou taková kulatější, fousky se mu prodlouží, srst získá ebenový nádech a jeho oči přímo svítí do dálky.

Jde tři kroky za Simonem, upřeně sleduje každý jeho pohyb a čeká na sebemenší bráškovu nepozornost, aby mohl jablko ukořistit. A když se taková příležitost naskytne, mrštně skočí, tesáky se zakousne do jablka a utíká ho zardousit na okraj cesty.

Když o tom tak přemýšlím, Instinkt takhle za den spořádá i deset jablek. Ale já jsem četla, že jsou velmi zdravá. A vůbec, hra je hra.

A pak nastává třetí etapa a to boj o šťopku. Inouškovi, který už má opět svoji roztomilou psí podobu, trčí jako miniaturní klacíček z tlamy a Simon na něj štěká a doráží a nic jiného na světě než šťopka ho nezajímá.

Prostě až skončí sezóna jablek, bude to pěkná nuda!

Lis 25, 2014 |