⭐ SIMON ⭐ DELFÍN ⭐ POLÁRNÍK ⭐

* AŤ ŽIJÍ DŮCHODCI! *

27. 5. 2022
1fb
Dnešní době vládne kult mládí.
Všude jsou propagováni pouze mladí, zdraví, bohatí, úspěšní a krásní psi.
Na obálkách časopisů, v reklamách i na těch internetech. Prostě všude.

 

27. května 2022 další splněná trojková zkouška
Ze čtyř světových stran se na nás valí pestrá fota i videa rozesmátých štěňátek, uhrančivých psích dorostenců a líbezných feneček, jak fotogenicky vyblizují růžové mističky s cvrččími granulemi, pružná těla se jim lesknou na slunci, při výskoku za míčkem a neošoupané tlapičky jim velkolepě trčí ze saténových pelechů.
Starý pes, jako kdyby neexistoval, jako kdyby nebyl. Psí důchodce není žádnou šedou eminencí. Ale je kategoricky odsunut do šedé zóny národa.

 

BOV
Když už je někde potřeba ukázat psího seniora, třeba v reklamě na kloubní výživu nebo na přípravek proti prdění, je použit pes mladý, který má pouze na srsti přicvaknut šedivý příčesek.
Vidím to tak, že dnešní společnost by nejraději odstranila psí dědečky a babičky na okraj společnosti, nejlépe do nějakých rezervací či bud, postavených na krajích měst.

 

Vážený vítěz
Musíme si ale uvědomit, že tito stařečci se za svého produktivního věku zasloužili o rozvoj naší země. Bez nich by totiž nebyly žádné cvičáky, veterinární ordinace ani psí psychiatři, protože by neměly pro koho existovat.
A proto jsem tomuto trendu mladosti řekla dost!

 

Simon mžourá do sluníčka
Můj dědek Simon nebude sedět někde v koutě, v boudě na kraji města. Ten to bude ještě pěkně roztáčet ve výstavním kruhu, na agility parkuru i v reprodukčním procesu.
A podívejme na kujóna!
Stal se veterán šampionem.
Na Mezinárodní výstavě psů v Litoměřicích získal 22. května poslední známku V1, potřebnou k přiznání titulu. A navrch na výstavě obdržel tituly Best Of Veteran a Best Oposite Sex (od paní rozhodčí MVDr. Veroniky Chrpové, CZ).
27. května složil další agility trojkovou zkoušku, na skvělých parkurech Anety Obrusníkové,
a jeho štěňátkům byl měsíc. Jsou tak slaďoučcí a měkoučcí, jako gumové bonbónky, jak můžete sami posoudit ve fotogalerii.

 

2fb
Tak. A všichni ti mladí, zdraví, bohatí, úspěšní a krásní psi by mohli oblíznout všech deset, jen aby byli tak půvabní, ohební a plodní, jako senior Sir Simon.

* DELFÍN JE TAKY TATÍNKEM *

15. 5. 2022
Letáček 13. 4. 2022
Tenhle víkend byl čarokrásný a jak z pohádky. Byl víkendem k neuvěření, překypující štěstím, zázraky i překvapením.
A celý patřil jen Delfínkovi.

 

Novorození (15. 5. 2022)
Po včerejším zisku titulu BIS (Best In Show) dnes získal titul BOF (Best Of Fathers).
Stal se totiž otcem devíti myšiček. A navíc pruhovaných.

 

280950639_4997158823672257_6429953770867472541_n
Uznávám, že na titul nejlepší z otců je teprve čekatelem a bude mu moci býti udělen až posléze.
Jestli prokáže, že je opravdu příkladným živitelem rodiny, bude se štěňátky navazovat interakci prostřednictvím přenosu mezi družicemi a nebude courat někde po lesích.

 

15. 5. 2022
Ale teď ještě zpátky k drobotině a podrobnostem o jejich zrození.
15. května 2022 se v polské chovatelské stanici Just Weimaraner narodilo Delfínovi a Life (Life Is Beautiful Just Weimaraner) pět fenek a čtyři pejsci.

 

15. 5. 022
Jména mají průzračně čistá. A vůbec jsou celí čisťouncí voňavoučcí a dokonalí.

 

  • Pure Demon´s Grey Just Weimaraner ♂
  • Pure Energy Just Weimaraner ♂
  • Pure Instinct Just Weimaraner ♂
  • Pure Passion Just Weimaraner ♂
  • Pure Beauty Just Weimaraner ♀
  • Pure Life Just Weimaraner ♀
  • Pure Love Just Weimaraner ♀
  • Pure Silver Just Weimaraner ♀
  • Pure Grey Just Weimaraner ♀

 

281204088_5001442663243873_4372182826575561934_n
Jejdamane, jak já bych si je chtěla pomuchlovat! Když ale oni spinkají v tak vzdáleném pelíšku.
Tak na ně budu alespoň usilovně myslet a přát jim dlouhý a krásný život. ♥

 

* DELFÍN NEJKRÁSNĚJŠÍM PSEM KLUBOVÉ VÝSTAVY *

14. 5. 2022
Delfín BIS
Dnes se stalo něco, co se stane jednou za život. Ale spíš se to nestane nikdy.

 

Delfín BIS
Delfín (GCh. Filip Frisco z Lulečských lesů) se stal nejkrásnějším psem klubové výstavy Klubu chovatelů výmarských ohařů, které se zúčastnilo 112 Výmarských ohařů kratkosrstých i dlouhosrstých a Delf tím pádem získal titul Best In Show.

 

Delfín v pohybu
Doteď se z toho nemůžu vzpamatovat a nemůžu tomu ani uvěřit, protože se stalo skutečností něco, co nikdy ani snem nebylo, neboť tenhle sen, by mě v životě nenapadlo snít.

 

Delfín postoj
Jak už se delší dobu věnuji agility, tak mně výstavy najednou začaly připadat hrozně plytké a povrchní.
Tam jde totiž jenom o krásu, která je navíc hodnocena subjektivně. Oproti tomu na agility parkuru musí člověk intenzivně zabojovat, soustředit se, být v kondici i napojen na psa a navíc dlouhodobě na závody trénovat.
(Dobře, dobře. Teď když si to po sobě čtu, tak uznávám, že tyhle aspekty musí člověk vynaložit i na výstavách psů. Ale stejně).
A můžu teda říct, že na téhle výstavě, která se odehrávala na působivém místě jménem Okoř, to byl stejný adrenalin a stejně dokonalá jízda, jako na závodech agility…
Delf začal nenápadně. V málo obsazené třídě čestné. Ale jak postupoval dál a dál a dál, konkurence prudce narůstala, střídal další kruhy, ostříží oči rozhodčích ho skenovaly skrz naskrz a tak mi srdce začalo bít ostošest a adrenalin narůstal, stejně jako na závodním parkuru…

 

Kluci se slavným bráškou :)
A když dosáhl na titul nejvyšší, byla to taková euforie, na kterou budu ještě hodně a dlouho vzpomínat.
 
Článeček nemůžu ale v žádném případě skončit bez obrovitánského poděkování.
A to hlavně Delfínově handlerce Evě Tiché (z Top Dog Handlig teamu), která s ním prošla dlouhou a bahnito-trnitou cestu v křehkých balerínkách, které nosí handlerky, od jeho juniorských výstavních let a svým umem a souzněním s tímto psem nakonec dosáhla výstavního Olympu.
Děkuji také Delfínově chovatelce Ivě Mittnerové za tohle zvířátko a samozřejmě rozhodčím, kteřími na této výstavě byli -> Alena Brůžková (CZ), Małgorzata Wąsacz-Rosa (PL), Karel Frank (CZ).
 
Když jsem jela z Okoře domů, tak autobus a pak i metro, byly plné lidí, vracejících se ze sobotních výletů. A protože se mi všechny ty poháry a psí pochutinky nevešly do baťohu, musela jsem je držet v rukou.
Delfín tak celou cestu sklízel komplimenty a vstřebával hřejivý žár, vyzařující z usmívajících se obličejů spolucestujících.

 

Protože s takovou hvězdou se nejezdí metrem každý den.

 

* SIMON PODRUHÉ TATÍNKEM *

20. 4. 2022
DSC_8367
Simon je velmi, ale opravdu velmi pohledný pes.
To je prostě fakt, který nelze ignorovat a nemá cenu se naooko ošívat a skromně říkat, že je ošklivý.
Není úplně v junáckém věku, to je pravda. Ale jeho charisma, ostrovtip a životní zkušenosti z něho dělají žádaného alfasamce, který oslní každou fenku. Mladou i starou, půvabnou i nehezkou, vesnickou i městskou, chytrou i blbou.
Jeho vznešený původ je zárukou vzniku kvalitních a silných potomků, kteří budou pro společnost přínosem a ne zátěží.
Simon pochází z výborné rodiny, kde se stravujeme výhradně z gravírovaných misek z Alpaky, sprchujeme se svěcenou vodou a máme plynový sporák.

 

Letáček
Nesmím zapomenou zdůraznit, že je to pes ve velmi vysokém postavení, což fenám také dost imponuje.
Rozhoduje o tom, jestli půjdeme do parku Ježkovou ulicí nebo ulicí U rajské zahrady, když má střevní problémy, určuje mi, že můžu spát pouze dvě hodiny a když ztratí plyšovou žábu, tak je samozřejmostí, že já hodinu lítám po lese a hledám jí.
V neposlední řadě, je to i hmotný majetek, kterým Sim oplývá a který fenám není lhostejný.
Vlastní obrovský polohovací masážní pelech rudé barvy, s výkonem dvaceti koní, dále dva tvídové obleky, se semišovými vsadkami, ve špajzu má uskladněné hromady lanýžových pamlsků politých jedlým zlatem a na věšáčku sedmdesát tři vodítek.
Není proto divu, že se o něj feny velmi zajímají a dvoří se mu.

 

DSC_8386
Já si ale pečlivě vybírám, jaká fenka může být hodna toho, se k němu jen přiblížit. Jakmile není ověšena diamantovými obojky, vezmu do ruky březový klacík, výhružně si stoupnu mezi ní a Simona a zahulákám na ní: “Jdi pryč od mého chlapečka!”
Jenže den po Valentýnu jsem vykoukla při vaření (na plynovém sporáku) z okna a Simon blbne na zahradě s nějakou uválenou fenkou, v obyčejném plátěném obojku.
Vylítla jsem ven, s vařečkou v ruce, jak rozzuřený kašpárek z krabičky…
Ale řeknu vám jednu věc. Když jsem je tam viděla, jak si kouzelně a něžně hrají, uvědomila jsem si, že je láska důležitější, než všechny diamanty svět.

 

20. 4. II.
Fenka je Maďarka. Tedy takhle. Je to samozřejmě Italka, ale je z Maďarska a jmenuje se You Can Stay For The Night. Alias Wilma.

 

278927908_4682011975236421_707870348357666482_n

A jaký byl výsledek toho zahradního setkání?
20. dubna 2022 se narodilo v chovatelské stanici You Can pět nádherných silných a zdravých štěňátek. Tři (bílooranžoví) chlapci a dvě (hnědobílá) děvčátka.

 

20. 4. I.
A jejich zvučná jména jsou:
* You Can Name The Game ♂
* You Can Love Again ♂
* You Can Let Me Love You ♂
* You Can Talk About Me ♀
* You Can Enjoy The Wiew ♀

 

21. 4.
Tak vám přejeme se Simonkem všechno nejlepší do života, caparti!

 

* HAPPY BIRTHDAY, DELFÍ! *

10. 2. 2022
272274127_4437160519721569_5727296133031803579_n
24. ledna měl Delfín páté narozeniny. Jedna dva tři čtyři pět.
Když to takhle napočítám, zabere to zhruba dvě a půl vteřiny. A mně se skoro zdá, že dvě a půl vteřiny uběhly od té doby, co jsem si to stříbrné štěňátko dovezla domů.

 

Ale na druhou stranu, už asi milion let čekám, čekám, čekám a čekám, kdy už (konečně) Delf zmoudří a přestane zlobit jak kopa čertů.
Kdyby aspoň zlobil jako mandel čertů.
Nebo ještě lépe, jen jako tucet čertů. To by bylo skvělý.
Ale však já se jednou dočkám! (Třeba až bude mít narozeniny patnácté).

 

Heart
Únor je pro mnoho lidí suchým nebo srdcovým. Pro Delfína je také srdcovým. Ovšem v medicínském slova smyslu (lat. cardia).
Každoročně absolvuje vyšetření ♥. A výsledek je (naštěstí) i tento rok: zdravý jedinec.

 

* SIMON JE VE TROJKÁCH *

24. 1. 2022
Tunelář
Událo se něco výjimečného. Něco, co se ještě nepodařilo žádnému Italskému ohaři v ČR a možná, tedy možná, ani na celém světě.
Můj jediný a jedinečný Simon, se dostal do elitní agility kategorie A3.

 

Zkoušky Ratenice 31 12. 2021 a Simonek naposledy ve dvojkách:)
Na Silvestra minulého roku si v Ratenicích splnil předposlední a 7. ledna tohoto roku v Kladně poslední (pátou) dvojkovou zkoušku a tak se stalo, že mu byla otevřena vrátka, (tedy spíš diamantová brána, zdobená mramorovými andělíčky a zlatými kudrlinkami), do kategorie A3.

 

:-P
Dobře. Musím uznat jednu ošemetnou věc. Italové, jako málopočetné a robustní plemeno, se agility vůbec nevěnují a Simon je jediný Ital, který se v ČR tohoto sportu účastní.
Ale vsadím zlámanou grešli na to, že i kdyby se agility věnovalo 23.784 Italů, tak Simon z nich bude nejhbitější a nejšikovnější. To je jasný tak, jako že v noci vyjde měsíc, a že jsou v hlíně krtci.

 

Boží bytost
Simon totiž agility zbožňuje. Jakmile vyndám do chodby mošnu s teniskami, balónkem a sušenými střívky, Sim sedí u zavazadla, nehne se od něj na krok, jemně mručí a hypnotizuje mě, že už musíme jít.
Agility je nádherný sport a jsem na něm krapet závislá. Stejně jako on.
Když se ohlédnu za sebe, co všechno jsme se Simonem v agility zažili, tak jsou to pestrobarevné příhody, události a výzvy, které neskutečně upevnily a zocelily naše přátelství. Nebo spíš lásku.

 

Simonek s dýňovou kostičkou
P.S.: 23. ledna si Simon splnil svojí první zkoušku LA3 a v agilize byl 24. ledna 2022 na 32. místě, ze všech agility pejsků.

 

* DELFÍN JE CHOVNÝ PES *

23. 12. 2021
Filip Frisco z Lulečských lesů
Dokonáno jest. Má to černé na bílém. Je to hotová věc a neoddiskutovatelný fakt.
Delfín je chovným psem.
Tedy, abych byla přesná, GCh. Filip Frisco z Lulečských lesů je chovným psem.

 

Delfín pohyb
Ale jako. U výmarských ohařů je to opravdu kumšt, té chovnosti dosáhnout.
Hlavně příprava na lovecké zkoušky, je dlouhodobá a systematická práce. A já jsem líný a pohodlný člověk, co se práce štítí.
Takže tím pádem je to vpravdě zázrak, že jsme tohoto cíle spolu s Delfínem dosáhli.

 

Delfín hlava
Pro formu (jelikož tato vyšetření, nejsou pro chovnost u VO nutná), byl Delfín i na rentgenu loktů a kyčlí a na vyšetření vočíček.
A výsledky byly par excellence:
DKK: A
DLK: 0/0
Oči: očních vad prostý

 

* DELFÍN VYHRÁL LESNÍ ZKOUŠKY *

23. 10. 2021
Vítěz:)
Naše každotýdenní (někdy i vícedenní týdenní, ne, více dno týdenní, spíš takhle) návštěvy Mochova u pana Navrátila, policejního náčelníka ve výslužbě a zejména myslivce, neustávaly.
Jako včeličky jsme trénovali na lesní zkoušky. Já, s mírným sebezapřením, (protože jsem spíš agiliťák, než lovec) a hlubokým odporem (ale úctou!) k liškám, zajícům, kachnám a bažantům, kteří už byli delší dobu na pravdě Boží a přesto jsem s nimi musela manipulovat.
Ale Delfín s absolutní vášní, zapálením a nadšením, protože pro tohle se narodil. To je jeho smysl života.

 

Fešáček (foto: Lucie Skopalová)
A vytrvalý trénink, kdy jsme nachodili mnoho kilometrů po polích, lesích a loukách, nakapali litry barvy*, vystavili (teda Delf, na tohle já nemám takovej nos) desítky zvěře, se vyplatil.
Delfín vyhrál a splněním zkoušek pootočil poslední správný barevný dílek Rubikovy kostky, odškrtl si poslední podmínku chovnosti.

 

Lesní zkoušky OMS Praha – západ, I. cena, 236/248, nos 4, vítěz zkoušek.

 

A ještě jedna malá lesklá červená třešinka nakonec. Delfín získal na Světové výstavě psů v Brně známku výborná (ve třídě šampionů, rozhodčí Jozef Jursa, SK).

 

*krev

 

* POLÁRNÍK JE CANISTERAPEUTICKÝ PES A SIMON SPLNIL DALŠÍ DVOJKOVOU ZKOUŠKU *

17. 10. 2021
Mračící se canisterapeut
Nepřihlásit se s Polárníkem na canisterapeutickou zkoušku, by bylo jako nezapnout troubu, při pečení bábovky.
A tak jsem tu troubu, pomyslně, zapnula. Nejdříve jsme ale absolvovali dvouměsíční přípravný kurz u spolku Animal Therapy z.s., který se věnoval všem oblastem canisterapeutické práce.
No a ten psí člověkomilek zkoušku splnil (86/100 bodů) a pak se nechal vyfotit se svojí novou žlutou dečkou, ale hrozně se u toho mračil.

 

Balónkomilovník
A můj osobní a soukromý canisterapeut Simonek, má v kapse další agility dvojkovou zkoušku, kterou složil 16.října v Lysé nad Labem. (A vyhrál čistič na kachličky s vůní jablka).
(Doufám, že ho bude často používat).

 

* ŠUMAVĚNKA ♥ *

12. – 18. 9. 2021
DSC_8213
Tak na tenhle týden jsem se solidně těšila. Šumava a poprvé se psy.

 

image1(1)
Pokaždé, když plánuji nějaký výjezd za poznáním přírodních krás České republiky, beru jako největší prvotní oříšek, sehnat pro sebe ubytování. (Jo a taky pro ty tři psy, teda). Ale asi už můžu přestat nějaké ořechy řešit, protože nocleh seženu vždycky na první dobrou.
Tentokrát se usmálo štěstí na Hájenku Špičák, blízko Železné Rudy, která byla návštěvou naší delegace poctěna.

 

image2
Byla to velmi komorní chaloupka s majitelkou, milou panímámou.
A v něžném popisu penzionu budu pokračovat i dál, protože náš pokojíček byl nesmírně útulný. Ten byl tak útulný, že jsme se tulili tělo na tělo, protože jinak bychom se tam nevešli. Když jsem se šla v noci napít nebo to druhý, tak bylo moje místo ihned zavaleno masou psích těl a já jsem pak musela až do rána sedět na odpadkovém koši.
Takže je jasné, že jsme radši pobývali venku nebo ve větších prostorech.

 

DSC_8231
A za svůj pobyt jsme toho stihli navštívit hrozně moc!
Plavební kanál s podivným jménem Vchynicko-Tetovský (já nevim co je to teďka za módu, mít dvě příjmení), kolem kterého se táhne nádherná lesní cestička a překlenují ho každých pár desítek metrů kamenné mostky,
viděli jsme také Huswaldskou kapli. Tenhle název zní sice velmi cool, ale jsou to jen pozůstatky základů kaple, takže dominantou toho místa byla studánka se skleněným umyvadlem, ze kterého Delfín chlemtal vodu,

 

image1
také jsme při večeři viděli interiér restaurace hotelu Šumava, kostela Panny Marie Pomocné z hvězdy (ten jsme viděli při modlení, ne při večeři) a Hraniční nádraží v Železné Rudě, které je ve svém středu rozděleno státní hranicí (hranicí mezi Českou republikou a tuším, že Portugalskem),
obdivovali jsme vesničku Srní, s až jakoby alpskou a kosmopolitní atmosférou,
obzory jsme si rozšířili v geologické expozici Rokyta, viděli jsme řeku Vydru (která se jmenuje Vydra, ale žádné vydry tam nejsou, jak řekl František Louka), i chatu (tedy Královácký dvorec) Antýgl a luxusní výhledy ve Filipově Huti,
byli jsme i v Modravě a u Klostermannovy chaty,

 

image3
na našem nejdelším výletě jsme omrkli nejrůznější jezera. Černé, Čertovo a jezero Laka (tedy to jsme omrkávali až o pár dní později, cestou z Prášil), a rozhodně jsme se nemohli ochudit ani o pohled na největší vodopád Šumavy Bílá strž a výšlap na Špičák.
V odpočinkový den jsme šli za kulturou. Kostel svatého Vintíře se skleněným oltářem nás hodně zaujal, přičemž ještě působivější než oltář byl sousední hřbitov s neudržovanými a ještě k tomu rozstřílenými hroby a Ježíši na nich, protože za války (nevím jaké) byly v kostele kasárny,

 

DSC_8203
město s famózní atmoškou jsou Hartmanice, kde je zrekonstruovaná synagoga. Prohlédli jsme si expozici o osudech šumavských Židů. O to víc to pro mě byl silnější zážitek, že jsem si sebou na Šumavu vzala ke čtení knihu Peklo plynových komor,
další naší zastávkou byly Velhartice a tamnější muzeum minerálů. Jako městečko moc hezký. ALE, OMG! Ten zámek! Teda hrad! Tak to je něco tak ukrutně nádhernýho, že jsem si ten hrad dala jako tapetu na mobil. Takže tamnější výstava o historii, asi světa, nebo čeho, (byly tam vystaveny cepíny, halapartny, palcáty a řemdihy), byla jen třešničkou na dortu.
poslední náš výlet byl do Sušice (tam jsme si koupili sirky, ale nic jsme nezapálili) a na hrad Rábí.

 

image2(1)
No to snad ani není možný, že jsme tohle všechno mohli stihnout!
Tak čau, Šumavko, bude se nám strašně stýskat!