Post By Agáta in  News 

5. – 8. 9. 2021

O ou, další rok v  ̶p̶r̶  v čudu a tak byl čas, vyrazit na tradiční zářijový tábor agility do Ratenic.

Moji dva agiliťáci mají program jasný. Budíček. Vykartáčovat kožíšek. Namasírovat pacičky. A pak: překážky, tunely, ledový masový vývar s brčkem a paraplíčkem, áčko, kladina a tak dále.

Co ale s Delfínem? Ten by potřeboval  ̶m̶o̶ř̶e̶  pole.

Naštěstí je celý areál obklopen  ̶m̶o̶ř̶i̶  poli, takže Delouš mohl proplouvat zlatými kukuřičnými lány, mezemi, ozdobenými nachovými kvítky i úzkými stezičkami prošlapanými kopýtky, pařátky a tlapičkami lesní zvěře.

Jednou odpoledne jsem se vrátila s uskákanými agiliťáky do chatky. Natotata se octli v říši snů. A tím pádem jsme mohli s Delfínem vyrazit na ty jeho polní rejdy.

Jen jsem pootevřela dvířka chatky, prosmýknul se kolem punčocháčů, rozvěšených po šňůrách, na předzahrádce chatky a byl ten tam.

Unaveně jsem se loudala za ním, ale nemusela jsem ho kupodivu hledat dlouho. Stál na okraji pole, intenzivně rozrýval tlapami hlínu a čumákem koulel ven brambory, které zbyly po nedokonalé sklizni pokladů země, dokonalými zemědělskými stroji.

Když jsme se vraceli domů, byla naše zavazadla těžší, než když jsme přijížděli. (I když po granulích se dávno zaprášilo).

A jak to? Důvod byl nabíledni. Taška na psí žrádlo byla plná brambor.

(“A máte sklep? A mohla bych ho vidět?”

“Nemáme pani!”)

Fotografie psů na parkuru: © Dominika Petrlíková

Zář 9, 2021 |

Post By Agáta in  News 

17. 8. 2021

Polárník byl prohmatán odborným pracovníkem vzdělaným ve veterinárním lékařství, proklepán kladívkem a skrz naskrz prozářen rentgenem.

A tak mohl dostat lejstra, s naštěstí výbornými výsledky,

DLK 0/0

DKK A

OCD nepostižen/nepostižen

Spondylóza 0

Patelly 0/0

a já jsem si tak mohla odškrtnout další položku, potřebnou k získání chovnosti, u plemene Border kolie.

Srp 17, 2021 |

Post By Agáta in  News 

14. 8. 2021

Začala jsem s Delfínem chodit na lovecký výcvik k panu Navrátilovi do Mochova. Pan Navrátil je myslivec v důchodu a bývalý policejní náčelník ale zejména hrozně hodný člověk, protože ty desítky hodin se nám s Delfínem věnoval naprosto nezištně.

Protože je Mochov proslulý svou úrodnou polabskou půdou, neodjížděla jsem nikdy s prázdnou, ale i s melouny, paprikami, kedlubnami, zelím, květáky, dýněmi, petrželí, bramborami…což jsme my s Delfínem, známí zeleninožrouti, neskutečně ocenili.

Trénink u Jirky nesl nejen zeleninu, ale i ovoce, neboť Delfín vyhrál podzimní zkoušky, které pořádal 14. 8. OMS Praha 5 + 6. Dokončil je v první ceně, s 287mi body a nosem 4.

Měla jsem fakt radost.

A protože je Delfín nejen šikovný, ale i krásný, byl mu oficiálně přiznán titul Grand šampion ČR*

Srp 14, 2021 |

Post By Agáta in  News 

31. 7. 2021

Jednou jsem viděla, jak měl někdo v autě pověšenou na zrcátku takovou střapatou kouli na gumičce. Talisman to byl. To mě inspirovalo a na Národku do Boleslavi 17. července jsem si vzala střapatého skřítka Polárníka, bez gumičky teda, aby přinesl štěstí Simonovi a Delfínovi, kteří se měli předvést ve výstavních kruzích.

(Taky co jiného by mohl Polár na výstavě dělat, že jo. Jedině talismana).

No a teda role amuletu mu sedla dokonale, neboť:

Simon získal ve třídě veteránů: V1, BOV, BOB a zahájil tak českého Veterán šampiona (Rozhodčí: Tibor Havelka (SK))

&

Delfín ve třídě vítězů: V1, Národní vítěz, CAC, BOS a dokončil českého Grand šampiona (Rozhodčí: Alena Brůžková (CZ))

A protože Simonek se nejenom umí v kruhu nést jako páv, ale i skvěle skáče, jako žába, musím sem zaznamenat i jeho další agility úspěchy.

Hned následující den po sobotní výstavě si splnil další dvojkovou zkoušku a 31. 7. v Lysé byl na zkouškách dvakrát první a vyhrál plyšovou ovečku.

Tu si s hroznou radostí přivlastnil, jenže chudáček netušil, že jí má jen tu chvilku, na focení, protože jsem mu jí pak, (po osušení od slin které nestálo za řeč), (kecám, stálo), zabavila.

Čvc 31, 2021 |

Post By Agáta in  News 

14. 7. 2021

Simonek řádí ve dvojkách jako černá ruka!

Poprvé v této kategorii a bum ho!

V Kladně na zkouškách byl třetí a splnil si zkoušku. Čert jeden. Ušatej. Kouzelnej.

A dokonce měl čas 4.04 m/s

Zato Polárník měl decentnější a sofistikovanější úkol. Musel obětovat kapičku krve.

Ta se poslala do Plzně, do laboratoře Genomia. Tam nad ní šermovali virgulemi, aby zjistili důležité informace o Polárníkových biologických ukazatelích.

A vše dopadlo výborně. Není přenašačem na žádnou ze zkoumaných nemocí a Polárník má tak složený další puzzle dílek do skládačky, jménem chovnost.

Čvc 14, 2021 |

Post By Agáta in  News 

11. 6. 2021

Jeden z nejzapálenějších agiliťáků co znám, je ve dvojkách! (Kdybych nebyla dospělá žena, dám sem brečící smajlíky).

Na pátečních zkouškách ve Štěrboholích Simon uloupil první a druhé místo, přičemž si splnil poslední zkoušku potřebnou k přestupu do kategorie A2!*

Čer 11, 2021 |

Post By admin in  News 

13. 5. 2021

Máme tu květen, což je Simonův měsíc.

Měsíc, kdy se narodil.

A Protože květen je i měsíc Polárníka, mohli bychom slavit dvojité narozeniny.

(Kdybych se tedy rozhodla, že se psí narozeniny slavit budou, což jsem se nerozhodla).

Každopádně je geniální, narodit se zrovna v květnu.

Už je teploučkou a kabátků netřeba.

Ptáčci cvrlikajů, krajinu rozsvěcují barevné kytičky, voní šeříky, mečíky i gladiolky a den je delší než noc.

(I když tedy narodit se v červnu, je ještě o chlup lepší. To je deoddiskutovatelný fakt).

Jenom nechápu co Delfín blbnul, že se narodil v lednu.

To nebyl dobrý nápad.

Brrr. Zima zalézá do morku kostí a rozbředlé bláto smíchané se sněhem stříká až na hlavu.

Tak rychle zase do tepla, do pátého měsíce v roce.

Simonek zažívá svůj devátý květen a a Polárník druhý.

Přitom je ale Simonovi tento rok osm let a Polárce jeden rok.

Tak to je asi nějaký chyták nebo co.

Polárník už je dospělý pes.

Distingovaný elegánek, kouzelný psíček.

A když už má tedy ta dospělá očíčka, zašla jsem s ním na vyšetření očí, které je taky, mimo jiné, potřebné k chovnosti.

A má oči jako chrpy, trnky ostříž a rys dohromady,

neboť je očních vad prostý.

Kvě 13, 2021 |

Post By admin in  News 

30. 3. 2021

Významné životní jubileum.

To je hrozně legrační slovní spojení.

Můžu se mu smát jak chci, ale dnes ho prostě mám, protože je to přesně dvacet let,

(H U S T Ý ! ! !),

co jsem si pořídila svého prvního psa.

Rhodéského Ridgebacka bez PP, Hippodamuse.

Protože jsem zaznamenávací typ, od prvního dne jsem si psala deník.

Hippův deník.

(Zápisky tedy svojí jednotvárností a naivností odpovídají mentalitě jedenáctiletého dítěte a ne osmnáctiletého dospělého člověka, jak jsem to teď tak zhodnotila).

(Ale tak každý dospívá v jiný čas. A já jsem měla ve škole odklad).

Pojďme teď nahlédnout do vpravdě historických, desítky let starých zápisků z doby, kdy ještě po světě chodili dinosauři, nosila se fialová saka a naopak se nenosily respirátory a na každém rohu byla telefonní budka…

” Po 18-ti letech mi konečně rodiče dovolili psa”

Tak to je lež jak věž.

Jen jsem usoudila, že už je mi osmnáct a tak si můžu psa pořídit.

První záznam v deníku pojednává o cestě pro štěňátko a o seznámení s Hippíkem.

“Přišla jsem do hroznýho malýho bytu, kde to příšerně páchlo psinou. Ta ženská byla tlustá a stará. (Ale to je diskriminační předsudek). Říkala jsem si, že od ní si psa nevezmu. Ale když se na mě vyřítili 4 nádherný štěňata, tak bylo rozhodnuto… Hrozně jsem chtěla fenu, ale jedna měla přeražený ocas od dveří a druhá měla náběh na kýlu (od porodu), potřebovala by operaci. A tak jsem si ze dvou psů vybrala toho nejkrásnějšího, s černým čumáčkem a srstí kolem očí. Jmenuje se Hippodamus.”

Odstaveček jak vystřižený z článku o množírně psů.

A já si z tohoto prostředí psa vzala.

Neuvěřitelné.

Ale na můj pocit štěstí to stejně žádný vliv nemělo:

“Hipp je totiž nádhernej, úžasnej, nemůžu na papír napsat, jakou z něj mám radost. Teť jsem nejšťastnější v životě”

A já teď jdu udělat volský voka.

Za chvilinku budeme číst dál.

Už jsem zpátky, můžeme pokračovat.

Když jsme dorazili domů, malý Hipp zamířil do pelíšku.

Byl to obrovský pelech. A štěňátko se v něm ztrácelo.

Sdělení, že ten pejsek už moc nevyroste, tak nepůsobilo na mého tátu matematika věrohodně.

V deníku ale nalistujeme o pár stránek dál, kdy už byl Hipp u nás doma zabydlený, až k zápisu, který popisuje, jak jel poprvé vlakem.

Nejlepší je ovšem věta, která zakončuje příspěvek z 13. dubna 2001: “Pak se k nám přidali další 3 lidi se 4 psama a všichni jsme šli a povídali si o psech. Byl to pocit, který jsem nikdy nezažila.”

To mně přijde jako strašně vtipná věta. To musel být teda pocit!

(Do toho pocitu už se teď opravdu nedokážu vžít, protože do této chvíle jsem potkala asi 2 594 351 lidí, co doprovázelo tak 3 148 526 nejlepších přátel člověka a o psech melu pořád a v jednom kuse).

Následuje zápis z 8. 9.:

“Včera jsem si byla vyzvednout fotky z Droxi drogerie. Mám z nich ohromnou radost. Doufám, že mi to focení začíná jít. Bylo jich ze tří filmů rozmazanejch asi jen deset. (Na mě dobrej počet).”

Jistě. Pouze deset rozmazaných fotek, to je opravdu velmi pěkný počet.

(Jen bych byla opatrnější s tím sdělením, že mi začíná focení jít. V to bych ani nedoufala).

Když přeskočím na devadesátou osmou stránku deníku, píše se tam o noční oslavě Hippových třičtvrtěročních narozenin.

Popisuji tam, co všechno jsme si dali k jídlu.

Ale Hipp nedostal nic, aby se mu nepřevrátil žaludek.

O mnoho stránek dál, je zápis z 1. 6. 2002, kdy se konala výstava psů bez PP v Kladně – Rozdělově, na kterou jsem Hippa přihlásila.

Zápisné stálo sto korun.

Byla to jeho první výstava, které se účastnilo asi patnáct psů a …

viz. text níže.

Asi  jsem měla opravdu velkou radost, jak to tak čtu.

(Ovšem kurva a ty vole se neříká, zejména když mluvíme k Bohu).

“Ale Hippa to moc nebavilo.”

Dále popisuji jak to celé probíhalo a co všechno vyhrál.

“… a taky takový kýčovitý keramický odpařovač na vodu ve tvaru dalmatinů, který jsem ale zakopala v lese, protože se mi s ním nechtělo vláčet”.

No to je strašný dodlecto!

Přísahám, že jakmile se bude moci jezdit do vedlejšího okresu, ihned se do toho Kladna rozjedu, ten odpařovač vykopu a vyhodím do kontejneru na odpařovače!

Skokem na dvoustou dvacátou sedmou stránku se přesuneme do srpna 2002, kde popisuji naši dovolenou v Jeseníkách.

“Táta je hrozně hodnej, koupil mu velkou konzervu a koupí mu i na konci velkej pytel 15 kg granulí Chiccopee, mají je tu totiž levný”.

Ano, typický scénář, když si nevydělávající dítě, které prý nemůže narazit na vhodnou brigádu, pořídí přes zákaz psa.

Pokračuji popisem pobytu v úžasných Jeseníkách a za pozornost stojí i zmínka o našem prvním rodinném digitálním foťáku s rozlišením 0,6 Mega Pixelů za několik desítek tisíc korun.

Prázdniny roku 2002 jsme trávili také na naší chalupě, kde nás uvěznily stoleté povodně a v místní Jednotě jsme si směli koupit pouze dva rohlíky na osobu.

Takový byl příděl.

Zmiňuji se tam i o vyplaveném trojském útulku a pražské ZOO, kde se utopilo 90 zvířat.

Říjnový zápis popisuje událost roku! Roku 2002.

Hipp byl náhodně vyfocen a fotka byla uveřejněna v říjnovém Reflexu v článku o pouličních reklamách.

“Měla jsem takovou radost a všem hned psala SMSky ať si koupěj Reflex”.

Jé, to je legrační. SMSky se teď už skoro nepíšou.

První říjnový den stejného roku byl Hipp poprvé v bijáku. Na nočním promítání filmu Amores perros v kině OKO.

(To ale není úplně vhodný snímek pro psího diváka).

A poslední deníkový útržek je z Hippovy premiéry na agility zkouškách v Hostivicích 4. dubna 2003.

Prošvihla jsem prohlídku parkuru, protože jsem si šla do Jednoty nakoupit.

Musela jsem proto důkladně pozorovat závodníky přede mnou, abych věděla, kudy parkur vede.

A Hippík zaběhl s jednou chybou a skončil na druhém místě.

(Takhle dobře jsme pak už skoro nikdy nedopadli, i když jsme prohlídku vždycky stihli).

Na této dvojstraně se v deníku ještě zmiňuji o tom, že se chci přihlásit na 85-ti km dogtrekking Šlapanický vlk Moravským krasem.

17. – 20. 4. 2003 jsme se ho zúčastnili a skončili na osmém místě v ženské kategorii.

Ráda chodím.

Tak to byla malá ochutnávka z Hippova deníku.

Jak jsem to tak pročítala, uvědomila jsem si, že se toho za dvacet let dost změnilo:

- mobilní čísla měla na začátku nulu

- vlak do Brna stál 115 Kč

- známka na koresponďák byla za 6,50 Kč

- používaly se analogové foťáky a vyvolávaly se fotky

- nevím o tom, že by se teď ještě vyráběly odpařovače na vodu. (Vlastně ani nevím, k čemu je dobrý odpařovat vodu).

- už neexistuje Droxi drogerie

- už neexistuje ani Hipp

Zemřel v září 2012. Jen Bůh ví jaký den, protože já jsem měla všechno v mlze.

Je pohřben na naší chalupě.

Nad sebou má buxus, kterému se náramně daří.

Už tu není skoro devět let, ale já si na něj stejně vzpomenu každý den.

Můj první pes.

Hippodamus.

♥

Bře 30, 2021 |

Post By admin in  News 

3. 3. 2021

Začíná moje milované období – předjaří.

A Polárníkovi je právě deset měsíců.

Neuvěřitelně vyrostl ze své štěněčí podoby.

Na kilogramy je přírůstek z jeho dvouměsíčních 2,7 kg pouze třináctikilový.

Ale vizuálně se změnil až k nevíře.

Nožičky se mu vytáhly, ouška se zvětšila, jazyk se prodloužil a srst mu zhoustla.

Přibylo na ní více černé barvy a hlavně povyrostla tak, že mu jde udělat na hlavě culíček.

Ten mu ale nikdy nedělám, samozřejmě.

Nebo teda možná jednou, dvakrát jsem mu ho udělala.

Možná že i pětkrát. Ale to je maximum.

Simona s Delfínem má Polárník absolutně na háku.

Diriguje je a oni skáčou, jak on píská.

Mladej začíná také projevovat svoji inteligenci.

Svým intelektem pravděpodobně předčí i jisté dva ohaře, o kterých už tu řeč byla.

Tuhle si to Delfín zamířil do dveří s klackem v tlamě a ne a ne projít, protože délka dřeva byla delší než šířka futra.

Pořád se snažil, narážel dřevem do dveří, zkoušel to s větším rozběhem…

Polárník se na to už nemohl dívat.

Kousnul Delfína do zadku a čapl do tlamičky klacek, který Delfín leknutím pustil.

Elegantně stočil hlavu tak, aby mohl projít a zmizel i s kořistí ve dveřích.

Nebo má skvělou fintu, jak získat od Simona balónek.

Začne čuchat na určité místo a předstírat, že má dobrůtku.

Simon nechá míček míčkem a hrne se pro tu fiktivní lahůdku.

Polárník na nic nečeká, chňapne po balónku a vítězoslavně, s jiskřičkami v očích, utíká pryč.

Simonek jen rozpačitě kouká.

A diví se, že nemá ani pamlsek ani balónek.

A co je nejhorší, ten malý drzounek se snaží se přechytračit i mě!

Ale to se mu pochopitelně nepovede, protože můj inteligenční kvocient je o desítky bodů výše, než ten jeho.

A to, že nedávno stáhl za mými zády prostěradlo z věšáku a zatáhl si ho do pelechu, aby to tam měl víc nóbl, tak to byla jen naprostá náhoda.

Bře 3, 2021 |

Post By admin in  News 

24. 1. 2021

Delfín je dnes na světě přesně 1 460 dní.

Simon 2 811 dní a Polárník sladkých 266 dní.

No a já k dnešnímu datu straším na světě už 14 096 dní.

Je to hrozně zvláštní, vidět minulost optikou ne let, ale dnů.

Například si tak lze hravě spočítat, že jsem si čistila zuby už sedmadvacet tisíckrát čtyři sta šedesát jedenkrát,

(když odečtu ten rok, co jsem zuby ještě neměla a ten jeden večer, co jsem přišla hodně pozdě v noci z diskotéky a na čištění jsem se vykašlala).

Protože od dvaceti let, jím jeden citron denně, vychází mi, že už jsem za život snědla šest tisíc devět set třicet pět citronů.

Tedy celoroční úrodu zhruba osmi citronovníků.

Tyto výpočty ale vzbuzují i otázku, kolik dnů nám na tomto pozemském světě ještě zbývá.

Asi už se ale do dalšího teorizování pouštět nebudu a spíš napíšu něco o našem oslavenci.

Poslední rok se Delfínek trošinku zklidnil a je z něj (celkem) pohodový pes, se kterým je (celkem) radost žít a spolupracovat.

Teď má hlavu opřenou o moje koleno a lišácky po mně pokukuje.

Jako kdyby věděl, že zrovna píšu o něm

a o jeho vyšetření srdce, na které jsme po roce vyrazili a které je u výmarských ohařů každoročně povinné.

A výsledek byl skvělý.

Zdravý jedinec.

Jupííí!

Led 24, 2021 |