Post By admin in  News 

20. 7. 2018

Tohle bude ryze výstavní double příspěvek, protože mě nějak výstavy (s Delfínem) zase chytly.

Je to totiž daleko zábavnější a napínavější, když je v kruhu nějaká konkurence. (A ta u málopočetného plemene Italský ohař není).

Naproti tomu jména výmaráků zabírají skoro dvě stránky výstavního katalogu. Je jich vždy několik desítek a plno z nich opravdu špičkových.

A kam jsme se vypravili?

30. června na jih, na národku do Klatov. Jenom s Delfínkem, protože Simon dal přednost výletu (kterému by dal přednost i Delfín, ale jeho ctižádostivá majitelka mu nedala vůbec na vybranou!) A dobře udělala, protože opět získal V1, CAC, od rozhodčího Václava Koldinského a supr dupr posudek.

A 14. července jsme vyrazili do naší oblíbené Boleslavi, kde se také konala národní výstava kam byl přihlášen i Simon a kde oba chlapci získali V1, CAC.

Delfín si vede skvěle. Pokaždé CAC, od tří různých rozhodčích, na třech různých výstavách. Strašně se povedl, kluk jeden náhernej ♥.

Ale protože pomíjivá, ničím nezasloužená krása nic neznamená a důležité jsou schopnosti, tak se pomalu ale jistě, s kulisou letošního nádherného léta, připravujeme na další zkoušky…

Čvc 29, 2018 |

Post By admin in  News 

23. 6. 2018

Tak jsem kluky zase jednou vyvezla. Na lov placiček z kočičího zlata a pohárků velmi podivného vzhledu.

Tedy na psí výstavu. Do Brna.

 A byl to setsakramentsky úspěšný lov!

Simon ukořistil V1 a tituly CAC, CACIB a dokonce BOB ve třídě šampionů u rozhodčího Ing. Václava Vlasáka.

A mladý pán, přeci jen ještě ne tak zkušený nimrod, získal V1 a CAC ve třídě otevřené, u velmi přísného slovenského rozhodčího Tibora Havelky. Takže rozjel šampiona ČR.

A kolik známých lovců (tedy lidí se svými psy) jsme na výstavě potkali!

To je na těch výstavách vždycky hezký.

(Foto Delfína v postoji: Jana Píchová)

Čer 24, 2018 |

Post By admin in  News 

1. – 3. 6. 2018

Rok utekl jako voda a další sjezd Italských ohařů a Spinonů byl tu!

Náš styčný bod, ze kterého jsme vyráželi do vzdáleného okolí, byl v kempu Česká brána ve Staré Olešce. Ta je u Nové Olešky. Pokud neznáte, tak je poblíž i Huntířov. Také nic? Tak Brložec by někomu mohl něco říkat. A jestli ani ten ne, tak Ludvíkovice už určitě znát musíte. Nebo snad ne? Tak je také blízko Děčín.

Kromě Itálků a Spinonů jsme s sebou měli i další plemena, takže po šluknovských lesích a loukách pobíhala hodně pestrá a veselá partička.

Vládla naprostá symbióza všech zúčastněných organismů. Žádný ze psů ani lidí se nepral a s každým se kamarádil.

Ty dva a půl dne skoro nestačily na nadupaný program, který jsme měli v plánu.

Cvičení, výlety, návštěvy restaurací, procházky…prostě samé zábavné činnosti v nádherném prostředí severních Čech. Dalo by se tam hodně co objevovat a prochodit hodiny a hodiny… A ty kouzelné roubenky všude kolem. Ach!

A nesmí chybět ani “vtipná historka z natáčení”.

Když jsme opékali v sobotu večer buřty na zahradě dvou účastníků srazu a den už se přehoupl v noc, najednou se v kouři, který stoupal k mrakům, zjevil Dominik Hašek, (ten sportovec), kamarád našich hostitelů.

Poklábosil, pojedl pár buřtů a pak zase zmizel do noci.

Také jsme podnikli výpravu na Pravčickou bránu.

Byly tam celkem hezké výhledy a skalní útvar, který měl uprostřed vymletou díru.

Legrace ovšem byla ta, že na Václavském náměstí je oproti tomuto přírodnímu úkazu hrstka lidí.

Celou cestu k bráně jsme šli v zástupu jako kačeři a kačenky (a to jsme s sebou ještě měli ty pejsky a fenečky).

Míjeli jsme různé lidi všemožných národností, nejvíce ale německé důchodce a mladé japonce.

Být často v kolektivu ale hygienici a psychologové doporučují, takže to byla vlastně výhra, potkat se s tolika lidmi.

A psí fotku na nejvyšší vyhlídce Pravčické brány po vystání fronty delší než na Pandora korálky o Vánocích jsem prostě musela mít a taky že měla!

Byl to dokonalý víkend a doufám, že se z těchto setkání stane tradice a já tu za rok v červnu budu psát další report ze sjezdu.

Čer 20, 2018 |

Post By admin in  News 

13. 5. 2018

V těchto dnech slaví můj věrný přítel, soudruh Simon, své významné životní jubileum.

Protože má podnik ve kterém pracuji družbu s JZD Slušovice, dostala jsem pro něj velkou hovězí kýtu. (Byla jsem ráda, že nemusím stát frontu na maso).

Hovězí jsem zamrazila na horší časy, (kdybychom se museli s plynovými maskami ukrýt v bunkru, v případě příjezdu imperialistických Američanů) a kost jsem dala Simonovi ke hlodání.

Na podnikovém aktivu byl dokonce vznesen návrh, že by měl být Simon na týden vyvěšen na nástěnce cti před vstupem do naší továrny, protože měli ještě všichni v živé paměti, jak zneškodnil diverzanta, který se vloupal do výrobní haly a chtěl odcizit matky do rozhlasových přijímačů Tesla, které v podniku vyrábíme. Příslušník VB, který záškodníka vyšetřoval zjistil, že je onen poberta chtěl následně prodat ve výkupu sběrných surovin.

Tímto hrdinským činem Simon předčil kdejakého vlčáka pracujícího u pohraniční stráže.

Návrh jsem ale skromně odmítla s tím, že na nástěnce cti by měli býti pověšeni jinší soudruzi a soudružky, kteří se spíše zasloužili o rozkvět státu. Například soustružnice Pivoňková, která na výročí VŘSR vyfrézovala dětem z mateřinky držáčky na Pribiňáčky a která byla právě na tomto aktivu jednomyslně zvolena předsedkyní odborů.

(Druhým z kandidátů na předsedu byl doktor Hlušička, podnikový právník, ale myslím si že je dobře, že byla zvolena soudružka Pivoňková, z našich dělnických řad. Nevím, ale k té “inteligenci” nemám přílišnou důvěru).

Simonovi k jeho velkému dni chtěli popřát i významní soudruzi, což nešlo odmítnout a jako svazačka jsem měla slzičky v očích, když za zvuku budovatelských písní všichni Simonovi k narozeninám gratulovali.

Hlavním hřebem programu bylo udělení Leninova řádu. Byl Símovi zapíchnut přímo do kožíšku. Pravda, trošku zakvíknul, ale byla to pro něj taková pocta, že to rád vydržel. Viděla jsem na něm jak je hrdý.

Na slavnost přišli i zástupci Národního výboru a spolustraníci s chlebíčky a vůbec, bylo to velmi povedené odpoledne.

Jenom škoda, že se nemohl zúčastnit i soudruh Zeman. Byl nemocen.

Ještě nás ale čekala večerní rodinná oslava.

Před ní jsem se ovšem musela stavit u holiče, nechat si udělat trvalou, abych večer dobře vypadala. Pak jsem ještě zaběhla na OPBH, aby už nám konečně po půl roce poslali instalatéra a ještě jsem musela rychle vyměnit koruny za bony, protože jsem chtěla oslaveci koupit v Tuzexu kus moc krásné tesilové látky, abych mu pak po večerech u seriálu spíchla nový povlak na polštář.

Když jsem potom vbíhala do našeho baráku, odchytl mě ještě domovní důvěrník s tím, že je v sobotu akce Z a budou se natírat lavičky. Ihned jsem nadšeně přikývla, protože takovéto dělbě práce fandím. Velmi ráda nezištně pomůžu, abychom to tu měli všichni pěkné.

Vůbec ráda vzpomínám na to, když jsem minulé léto na žňové brigádě pomáhala jako řidička kombajnu našim zemědělcům, aby tu bitvu o zrno úspěšně vybojovali. Protože když si lidé pomáhají, je to krásné.

Samozřejmě že ani soudruzi Simon s Delfínem nezaháleli. Pobíhali za mým kombajnem a sbírali do tlamiček poslední klásky, které už ten velkolepý stroj, vyrobený bratry Sověty, nepobral. Aby opravdu žádné zrno nepřišlo nazmar.

Den končil a zapadající slunce dělalo psíkům nad hlavami svatozáře. (I když samozřejmě Bůh neexistuje).

Ano, jsou to krásné vzpomínky. (A leckteré momenty mám zachycené na diapozitivech, protože jsem s sebou měla svojí Prakticu).

Ale to už jsem opravdu velmi odbočila a musím to opět stočit od minulého léta k letošnímu jaru, k oslavě Simonových narozenin.

Jedlo se to hovězí maso z mrazáku, protože dort, pomeranče ani banány jsem nesehnala. Hráli jsme Človeče nezlob se, Pexeso a radovali jsme se, že je pět let na světě tenhle skvělý pes. Pes Simon.

.

Na tomhle světe, v této krásné zemi. A já jsem ráda, že zde můžu tvořit a pracovat, protože všichni společně dokážeme mnoho.

Neboť v naší vlasti může i ten (ne)obyčejný pes běžet vstříc světlým zítřkům.

Tak čest práci!

Kvě 13, 2018 |

Post By admin in  News 

6. 5. 2018

Zase jsem jednou vzala do pacek aparátek.

Skvostné, právě probíhající letní počasí teď na jaře mě k tomu prostě vyprovokovalo.

(Mimoto fotografování, to je vášeň!)

Schválně jsem vyrazila na lov snímků v podvečer, kdy už se sluníčko chystalo na kutě a mělo barvu dooranžova.

Navíc vzduchem létala taková ta chmíříčka a Chrousti, se zlatě zářícími chloupky u krovek.

Fotky jsou proto mňamózně kýčovité a mají tu správnou atmošku, ke které navíc přispívalo, na fotky bohužel nepřenositelné, šustění křidélek těch létajících brouků.

Fotit jsme vyrazili na Stodůlky, protože už jsem to tam měla delší dobu vyčíhlé jako moc hezkou lokalitu.

A protože mě ti Chrousti vážně hodně zaujali, přikládám dva recepty na (pravděpodobně) výborné polévky:

První je Francouzská chroustová polévka:

Na rozpuštěném másle usmažte 454 g chroustů (bez křídel a nožiček), poté je zavařte do kuřecího vývaru, přidejte telecí jatýrka a podávejte k topince s pažitkou.

Nebo vyzkoušejte Českou chroustovou polévku (rozpis je pro šest osob):

1/4 kg chroustů  ve studené vodě omytých vhoďte do horké vody (asi také bez křídel a nožiček), přidejte kořenovou zeleninu, kmín, trochu soli a nechte v ní zpěnit jemně nasekanou zelenou petržel. Vodu z chroustů sceďte, zalijte jí připravenou zásmažkou a nechte chvíli povařiti. Pak zakvedlejte do polévky 2 žloutky a 6 lžíc husté smetany.

A aby ani milovníci sladkého nepřišli zkrátka, tak taková rychlovka:

10 minut vařené chrousty pokapané citronovou šťávou podávejte na čerstvě usmažených palačinkách.

Proto kdo by měl chuť na nějakou chroustí specialitku, ať vyrazí do Stodůlek.

Kvě 8, 2018 |

Post By admin in  News 

29. 4. 2018

Nou, Delfína mi neodloudila nějaká výmaří slečinka. Ani nebyl sveden na nesprávnou cestu, na cestu drog.

Ale ty základkové vtípky bych si mohla nechat a spíš se vrhnu rovnou na věc.

Delfín se zúčastnil Jarního svodu loveckých psů, aby byl zhodnocen jeho exteriér. Prošel bezvadně (pouze s hodnocením kolonky povaha: klidná, bych si dovolila nesouhlasit a frkla bych mu tam povaha: hyper, mega, ultra temperamentní).

Na svod jsme se rozjeli do Mělníka, kde ho pořádal místní OMS. A tedy zázemí mají luxusní. Jejich hájovna by se dala nazvat vilou a ten anglický trávníček před budovou byl heboučce zelený a na milimetr přesně střižený.

Protože svod je rychlovka, hotová co by dup, měli jsme před sebou ještě celý den a ten jsme prochodili zajímavým a barevným okolím Mělníka.

Ušli jsme 42 km a já jsem doufala, když jsme pozdě večer dorazili domů, že Delfín padne do pelechu a až do rána bude spinkat jako andělíček.

Jenže. On se vyspal hodinku cestou vlakem do Prahy a doma pak skákal po gauči, po tvrdě spícím Simonovi, nosil svoje hračky na hromadu a házel mi je na hlavu, když já jsem usnula na podlaze cestou z kuchyně do koupelny.

Dub 29, 2018 |

Post By admin in  News 

21. 4. 2018

Tááák, konečně jsme s Delfínem vyrazili na první zkoušky a to na zkoušky vloh, kterými začínám vždy s každým svým loveckým psem.

Zkoušky pořádal OMS Praha 3. Tedy, dalo by se říci, můj domovský OMS, jelikož já jsem žižkovák (pane inženýre (Králíku), vy jste taky žižkovák?).

A skvělý bylo, že před dnem “D” probíhaly čtyři nácviky. Takže se člověk a hlavně pes seznámil s terény, kde se budou zkoušky konat a navíc se z lidí, nácviků účastnících, vytvořila skvělá parta. Tím pádem jsme se na zkouškách cítili jako na rodinném dýchánku.

Sraz osmi statečných byl v restauraci U Kubíčků, kolem které chodíme, když jdeme oblíbenou trasu okolím Cukráku, blízko naší chalupy. Takže jsem na zkouškách byla opravdu jako doma.

Celá akce probíhala v honitbě Prahy 3, Riegrovy sady. Né, kecám. V honitbě Prahy 5 – Lipencích, v dosti náročném terénu – řepce, téměř do pasu.

Vylosovali jsme si osmičku. Osmí z osmi psů. Takže než jsme šli na to, mohli jsme ještě promýšlet taktiku, koupat se ve Vltavě (tedy Berounce, jak jsem byla poučena) (ale pro mě je každá řeka Vltavou) a s údivem pozorovat opalující se dělníky, kteří měli ale jistojistě spíše opravovat místní most.

A jak ten můj šedivej drak dopadl? Skvěle. Zkoušky udělal v první ceně, nos 4 a získal 207/228 bodů. (No ano, nějaký ty trojčičky byly, ale já mám i přes to velkou radost!).

A Delfí už má taky vystaven pracovní certifikát.

Tak pac a pusu a teď hrrrr na aporty!

Dub 21, 2018 |

Post By admin in  News 

24. 01. 2018

Tak malému usmrkánkovi už je jeden rok.

Ať chci sebevíc, tak se tento text prostě nemůže obejít bez té obligátní věty, jak to strašně uteklo a já mám pocit, že se na Delfíně jedu v sobotu teprve poprvé podívat.

A jaký byl ten rok s ním♥?

No, dámy a pánové, byla to neskutečná jízda!

Delfín je totální vichr z hor. Je to bezkonkurenčně “nejtěžší” (ale vlastně i nejtěžší bez uvozovek:) a nejnáročnější pes ze všech nejlepších přátel člověka, které jsem doposud měla.

Je to pes, jehož výchova a vedení je pro mě vysokou školou kynologie, abych tak řekla. A často se dotýká a lehounce lechtá hranice toho, co jsem schopna zvládnout.

Simonek, potažmo Ital, je oproti němu ten nejmírnější beránek, kterého může ovládat tříleté dítě malíčkem ruky.

Jestli je Delfín svojí akčností a elánem typickým představitelem výmarského ohaře, tak Instinkt byl asi kokršpaněl. Nebo spíš čivava.

Delfínova zvídavost a hlavně energie sahají až do nebes. Vyžaduje nekonečné procházky a pořád nějaké zaměstnání. Je neuvěřitelně odolný a neunavitelný. Je to takový Železný Zekon psí říše.

Tím jaký je, nemohl nezměnit i mě. Například. Jednoho dne kouknu v odrazu zrcadla na svoje záda a úplně se leknu! Jdu rychle listovat anatomickým atlasem a mám jasno. Na zádech mám vidět svaly. Poprvé v životě. Fakt legrace. Na zádech!

Tenhle rok nás čeká svod, výstavy a první zkoušky. Ale hlavně na nás čeká maximálně akční život. A takovej život si začínám nechávat líbit…

Led 24, 2018 |

Post By admin in  News 

20. 11. 2017

V tomhle čarokrásném ročním období jsem se rozhodla, že vyzkouším TFP focení.

To je vlastně barter, tedy oboustranně výhodný obchod.

Jak pro toho kdo mačká spoušť, má kvalitní aparátek i fotografické znalosti a jako objekt k focení dva neuvěřitelně nádherné psy se sametovými kožíšky a chytrými hlavičkami. A stejně tak výhodné je to pro toho, kdo ty dva neuvěřitelně nádherné psy se sametovými kožíšky a chytrými hlavičkami vlastní a při fotografování kočíruje. Protože pak má obrázky grátis.

Skvěle jsme si to užili.

(Váleli jsme se na zemi a tak).

A naprosto největší pozitivum z tohoto focení je to, že vznikla Simonova historicky nejroztomilejší fotka všech dob !

(Tu si snad nechám vytisknout v rozměru A0, gramáží 560 g/m³ a lesklém provedení nad postel).

Foto: Markéta Langová

Lis 20, 2017 |

Post By admin in  News 

28. 10. 2017

Delfíně 2 měsíce vs. 9 měsíců

Říj 29, 2017 |