Post By admin in  News 

16. 2. 2020

Simon tak miluje agility!

Stačí abych vzala do ruky bágl s běžeckými botami a balónkem (například když jsme se v neděli chystali na další agi zkoušky) a Sim začne pobíhat kolem, poskakovat, jódlovat a brát do tlamičky všechny hračky vyskytující se v okruhu jednoho metru čtverečního, včetně smetáčku a lopatky.

Když jsme na tréningu nebo na závodech, tak Simonek nespustí oči z placu, hlasitě komentuje každého kdo právě běží a když jde na věc on, tak se chová jako lev salónů, štěká, celý se klepe nedočkavostí a v očích má blesky!

A jak Síma na trojzkouškách dopadl?

Ukořistil první, třetí a čtvrté místo z jedenácti spoluzávodníků v kategorii large.

A udělal mi velkou radost.

(Kterou mi ostatně dělá každou minutu svého života).

Úno 16, 2020 |

Post By admin in  News 

24. 1. 2020

Tak Delfínovi už jsou tři roky. V přepočtu na lidský věk je mu dokonce dvacet jedna let.

Kdyby byl mládencem v USA, už by mohl řídit svého prvního Saaba. A taky si dát štamprličku Absinthu a dotknout se cigarety. Ale to bych mu drápek urazila.

Ale zpět k jeho opravdickému věku.

Třetí narozeniny, to je velmi významné životní jubileum, jelikož je jen jednou za život.

A proto jsem se rozhodla, že poprvé vytvořím psovi psí dort. (Jednou už jsem upekla psí dort mámě).

Začala jsem pátrat na internetu, protože tam se v dnešní době se vším začíná.

Ve virtuálním prostoru se to psími dorty jen hemžilo.

Dort zdobený krysími kostičkami pro Pražské krysaříky, růžový krajkový dort pro pudlí slečnu, dršťkový dort pro Pitbully, dlouhý dort pro Jezevčíky, dort ve tvaru harmoniky pro Šarpeje, sýrový dort pro Francouzské buldočky a tak dále a tak dále.

Protože jsem ale v pečení psích dortů téměř zelenáč, ty fotografie nádherných pochoutek pro psí oslavence mě spíše odradily svojí náročností.

Zaklapla jsem noťas a řekla jsem si, že to zvládnu sama. Vždyť jsem dlouholetá kynoložka a ten dort budu dělat srdíčkem. A vůbec. Apetitu svého psa přeci můžu rozumět jenom já.

Koupila jsem vepřovou želatinu, zaječí ledvinky, piškoty a na ozdobení dortu cvrčky.

Jenže.

Když jsem želatinu nalila na piškoty, tak se rozmočily, želatina se roztekla, ledvinky vyskákaly z hrnce a cvrčci se rozutekli pod skříň.

No tak teď ale absolutně nevím co mám dělat, pomyslela jsem si. Pes bude mít zkažený narozeniny.

Tak jsem mu aspoň do misky nasypala granule na hromádku ve tvaru dortu. A doprostřed jsem zapíchla tři hořící svíčky.

Ale nějak se mi to nezdálo. Něco mi říkalo, (asi nějaká moje intuice), že by mohl Delfín uhořet.

“Himlhergotdonerveterkrucajselement tak já ty svíčky vyndám. Vždyť ten pes stejně neví že má narozeniny”, řekla jsem si.

Delfín granule zblajznul za dvě minuty. Až za ušima se oblizoval. Měl z nich opravdu obrovskou radost.

A já jsem měla pravdu. Apetitu svého psa rozumím jenom já a Delf si svůj narozeninový den skvěle užil.

Led 27, 2020 |

Post By admin in  News 

5. 1. 2020

Vyšli jsme s klukama, na zimní procházku,

v ranečku foťák i pečenou klobásku.

Termosku s čajem, náhradní svetr,

kdybychom zapadli, do sněhu metr.

Péřovou bundu a dlouhou šálu,

ať zimou nezhebnu a nejsem v Pánu.

Simon měl obleček a Delfín čepičku,

bude jim teploučko, jak v žhavém krbíčku.

Ušli jsme první krok, zašlápli sněženku,

sluníčko sežehlo, pole i housenku.

Horký čaj v termosce, pálí jak uhlíky,

spíš by se hodily, ledové čajíky.

Sluneční paprsky, svítí teď o sto šest,

jenže je leden a já chci sníh a led.

Potu mi po zádech, tečou tak litry,

já chci mít plavky, né svetr s flitry.

Simon má v oblečku, vysokou horečku,

Delfín zas v čepičce, úpal až v mozečku.

Domů se plazíme, s jazykem na vestě,

šálu jsme nechali, ležet už na cestě.

Globální teplení, to mi nic neříká,

vždyť já jsem fanynkou, starého Vašíka.

Fanynkou Babiše, Klause i Zemana,

právě jsem za trest, do hnoje hapala.

Tralala.

Led 5, 2020 |

Post By admin in  News 

6. 12. 2019

Protože Simonek nikdy nezlobí, čert ho pátého prosince neodnesl do pekla a mohl tak den na to jet na agility závody do Berouna.

(Delfín s námi jet nemohl…).

Beroun je tak roztomilý městečko! Žije to tam, všude plno obchůdků (jen tedy tričko s lebkou neměli na skladě) a kavárniček.

Skrze vyleštěné výlohy prosakuje útulná atmosféra a škvírou ve dveřích zase vůně kávy, že člověk už už bere za kliku, aby mohl zabořit nos do kávové pěny…

…jenže časový pres mi znemožnil dát si presso a tak jsme museli pospíchat přes berounské náměstí směr kynologická hala.

Náměstí mají nádherné a když k tomu připočtu vánoční atmošku a světélkující výzdobu, tak mi vzpomínka na tohle město jen tak z mysli nezmizí.

A to není jediný důvod proč nezmizí.

Simon na agility zkouškách získal v prvním běhu druhé místo a v druhém zaběhl čistě a byl dokonce prga z dvanácti psů v kategorii large!

Hvězdička jedna moje ušatá!

★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★

Pro 6, 2019 |

Post By admin in  News 

19. 10. 2019

Podzim v plném proudu (tedy abych byla úplně upřímná, jelikož píšu příspěvek v lednu roku 2020, podzim onehdá byl v plném proudu) a protože na jihu jsou ty spadané listy nějak barevnější a v Budějovicích jsme už dlouho nebyli, rozjeli jsme se tam s Delfínem na výstavu.

Ve řídě šampionů získal: V1, res. CAC a res. CACIB

Pak jsme si udělali dlouhou procházku podél řeky a brodili jsme se po kolena tím nádherným listím.

Jo a koupila jsem si tričko s lebkou.

Ale Simona čekala další víkend pořádná akce! Jeho první závody (respektive zkoušky) agility. A to hnedle dvoje, v pátek a v sobotu.

A strakatej drak zaválel. ★

V pátečním prvním běhu byl třetí, ve druhém také třetí.

V sobotu pátý a ve druhém běhu prvnííí! ★

Byla to skvělá jízda a parádně jsme si to užili.

Ze Simonovy výhry -> psích pamlsků, teda ne, z dýně, jsem udělala delikatesní polévku.

Mám takové tušení, že to nebyla dýně konzumní, ale okrasná, kterou se zdobí na podzim okna, garáže a ploty.

Ale už je leden a stále žiju.

Říj 19, 2019 |

Post By admin in  News 

8. – 14. 9. 2019

Toliko jsem se chvestkala (1*) na tento týdeň! (Ancijáš (2*) aby spral tu poudačku, že když sa člověk na něco chvestká (1*), tak je to tam pak mrchavý (3*)).

A konečně jsem se dosobila! (4*)

Hołgýňali (5*) jsme se Dé jedničkou do Velkých Karlovic, do moc útulňóčkého penziónu Pod Pralesem, kde bóli shovívaví k mým dvěma čivavám.

Ještě kolevá (6*) Brna jsem nevzala na javu (7*) žádnú změnu, ale už na Vsacku (8*) mě udivila podivuhodně krásná příroda.

A ve Velkých Karlovicích i oba čivaváci vyskočili z přepravní škrošňi (9*) a snažili se dočáhnúť (10*) k okýškům (11×), aby také oni omrkli okršek (12*).

Byli jsme v Jiříkově vidění. Jako kdybychom nebyli ani v Čechii, ale v Rakousích nebo ve Švýcarech.

Skorem mi valdúfky (13*) vypadly z důlků, jak byla okoličná (14*) příroda pěkňúčká!

Hned po usalašení se v penziónu jsme jochali (15*) na místní rozhledňu volajúcí sa Miloňová, jelikož nebol čas ztrácet čas.

A vážně, příroda je tam božská!!!! (Tak se mi zažímá (16*), jak teď o tom pšú (17*)).

Snad polovinu župy (18*) v tomto kraji zabírajú šťavnatě zelené lúky a štvrtinu prostoru na těch lúkách zabírajú mlékodajky (19*).

A všude kol dřevěnice (20*).

V podvečer jde z lesů opar a omamná vóňa.

Je to tam jak v iném svjeťe (21*), jako na onom svjeťe.

Výchyrný (22*) taky bolo, že jak jsme tam vegetovali druhý týdeň v září, mimo sezónu, tak 1) nebyla horúčava (23*) a 2) jsme tam byli skorem jediní besedníci (24*) těchto čeření (25*). Na turistických trasách jsme nikoho nepotkávali (vyjma Pusteven, tam je vždy někdo i ve středu o polednách, v ledňu a za úlichy (26*)).

Pumři (27*) tak měli k dispozici ohromné přírodní výběhy (i když je tedy pravda, že čivava toho moc nenataryguje (28*), však jsem je taky většinou nesla v pinklu (29*) na chrbétu (30*)).

Hned první deň večír jsme začali plánovať výlety na každý z následujících dňů. V tom čarokrásném kraji je toliko lákadel, že člověk ani pumr (27*) neví, kam se vydať dříve.

A tak jsem náš itinerář naplánovala na vteřinky přesně, že by se jakákoliv drhleň (31*) generálního direktora ode mňa mohla učiť! (32*).

A kdeže jsme to všade boli?

V Karlovském múzeu s expozicí staročeských betlémů a švrlaků (33*), přičemž v každé z nich byla minimálně jedna dírka od dřevjáka (34*).

Ve Valašském múzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, netřeba představovat, které teda bolo dřevjákem (34*) prolezlé celé,

na Pustevnách, Radhošti, u Libušína (jehož oprava byla v plném prúdu) a v kapli sv. Cyrila a Metůdka.

Špatně zadaná adrésa do navigáce zapříčinila to, že jsme dojeli antonobílem (35*) rovnem na vrchól.

Tak jsem to ale nemohla nechať, neboť nerada dobývám vrchóly bez roboty.

Proto jsem jochala (36*) dolů a pak nahóru.

Nevynechali jsme ani Památník Antonína Strnadela. Pro mňa, jako milovničku ilustrácie, byl velkým objevom tento úžasný maléř, jehož meno nese památník.

Hezoučký byl také vsetínský zámek a výšlap hore, na věž,

skoro každý deň cesta do Karolinky a místního Penny Márketu pro avokáda,

Zvonica na Soláni, půvabné trasy po soláňském hřebeni (to opravdu nemám slov), roztomilé chalúpky, rozhledňa Čarták, výlet na Slovensko na Vel´ký Javorník a Rozhl´adňu Stratenec – to bol opravdu nepřenosný zážitok…

První den dobrodružství byla energie pumprů (27*) a účastníků rajzu (37*) obdivuhodná.

(Delfínovi by jeho temperament záviděl aj olympijský víťaz).

V dalších dňech (na hodinkách jsem měla každý večír 40. – 50. tisíc kročejů (38*)) už Simonek netarygoval (28*) po lesních stráních až ouplně nahóru, stejně tak ludkoví (39*) účastníci rajzu (37*) se více zastavovali (jako na čumendu výhledů do kraje).

(Delfínova energia byla stále na 100% nabitá jako první deň).

A v posledních dňech už se Simon zastavoval, lelkoval a válel sa (a ludkoví (39*) účastníci taktéž), takže na rozhledňu Stratenec jsem se plazila enem já a táhl mě hore Delfín, který byl stejně nabušený jako první deň, když vystoupil z antonobílu (35*)…

Simon zvostal dole gabať (40*) v kavárně u vahánku (41*) s ledovou vódou.

Častokrát vzpomínám na tenťo dokonalý týdeň… slunkové počasí, příroda…víme…, milý penzionek s fryštukem (42*) podle mého gusta a hlavně jsme se nikde nezapotrošili (43*) a ani se nedožebračili (44*).

Já si snad dokážu i představit, že bych tam mohla meškať (45*).

A to říkám já, závislák na jízdě metrem, na srazech pod ocasem a návštěvách Národní galérie.

1* – těšila, 2* – čert, 3* – špatný, 4* – dočkat se, 5* – jet po nerovné cestě, 6* – kolem, 7* – nezaznamenala, 8* – Vsetínsko, 9* – bedýnka, 10* – dosáhnout, 11* – okénko, 12* – okolí, 13* – oči, 14* – okolní, 15* – vydat se, 16* – stýskat si, 17* – psát, 18* – kraj, 19* – krávy, 20* – dřevěná chalupa, 21* – v jiném světě, 22* – výborné, 23* – vedro, 24* – návštěvníci, 25* – hory, 26* - bouře s větrem a sněhem, 27* – psi, 28* – běhat, 29* – baťoh, 30* – záda, 31* – asistentka, 32* – já jsem asistentka, 33* – vařečka, 34* – červotoč, 35* – auto, 36* – jít, 37* – účastníci výletu, 38* – kroků, 39* – lidští, 40* – spát, 41* – miska, 42* – snídaně, 43* – neztratit se, 44* – nezranit se, 45* – bydlet

Zář 26, 2019 |

Post By admin in  News 

24. 8. 2019

Tak na psaní tohoto příspěvku se vrhnu hned, protože jsem stále plná radosti!

Ale hezky popořádku.

V předvečer výstavy jsem měla nějaké ošklivé bubáky v hlavě a říkala jsem si, že na to peču a nikam nejedu.

Protože jsem ale byla dlouho dopředu domluvená s handlerkou Evou, tak jsem bubáky poslala někam a rozhodla se, že teda pojedu.

Do Boleslavi jsme dorazili s časovou rezervičkou, takže byl čas i na koupando grando v Jizeře (pokud by mě paní v květovaných plavkách, které nelichotily postavě, nepokárala, že psi se v Jizeře koupat nesmí, napsala bych ve Vltavě).

Delfín naštěstí uschl v cuku letu, protože bylo nesmírné vedro a mohl nastoupit do kruhu.

A vyhrál svoji třídu šampionů, kde měl dva konkurenty.

Pak šel o CACIBa, tedy nejlepšího psa, s vítězi – psy ostatních tříd. Já jsem byla schovaná za bukem, abych ho nerozptylovala a do kruhu jsem tak vůbec neviděla. A pak přiběhla Eva a povídá: “má CACIBa!” Já na to: “ty vogooo!” (doslovná interpretace vyřčených vět).

A když byly posouzeny i všechny fenky, tak šel Delfín do kruhu o Best Of Breed. Já se šla opět schovat za buk a pak přiběhla rozesmátá Eva s Delfínem a já už tušila, co mi řekne a taky že jo, protože mi povídá: “má BOBa”.

To bylo radosti na Starém Bělidle! (Teda v Mladé Boleslavi). Úplně mi šel mráz po zádech! Brrrr!

Takže suma sumárum, Delfínek získal od švýcarské rozhodčí Christine Rossier: V1, CAC, CACIB, BOB.

V závěrečkách už nezabodoval, ale to vůbec nevadí.

Ten můj krasaveček krásnej, velikánskej, Mr. Delfín mi udělal toho sobotního srpnového parného dne tak velikánskou radost!

(A za vše děkuji Delfínově handlerce Evě Tiché a mému talismánkovi Simonkovi)

Foto Delfína v kruhu: Jana Píchová

Srp 24, 2019 |

Post By admin in  News 

3. 8. 2019

Musím se stůj co stůj dostat nahoru (i když nevím proč)…

…hlavně opatrně, abych si třeba nezlomil drápek…

…tak tudy to nepůjde…

…zkusím to z druhé strany…

…a s větším rozběhem…

…už tam skoro jsem…

…sákryš, zase nic…

…já ti dám co proto, ty hnusnej velikej balíku…

…ani zepředu se tam nedostanu…

…tak tě rozkoušu na cimpr campr…

…dobře, tak poslední pokus…

…voilà, A JSEM TU!

Srp 3, 2019 |

Post By admin in  News 

16. 7. 2019

Byla jsem oslovena, abych do internetového kynologického magazínu www.ecanis.cz napsala nějaké to povídáníčko (formou rozhovoru) o Italských ohařích.

Odpovídala jsem pravdu a nic než pravdu o tomto plemeni, mému srdci bezkonkurenčně nejbližšímu.

Kdo si chce rozhovor přečíst, ať klikne na fotku Simona s věnečkem z pampelišek.

  ↓   ↓   ↓    Klik na Simona   ↓   ↓   ↓

Čvc 16, 2019 |