10. 10. 2016
Tak ahoj, Insty.
VÝZNAMNÉ ŽIVOTNÍ JUBILEUM
* ČERVENCOVÁ VÝSTAVA *
16. 7. 2016
Červenec. Čas žní, okurek, malin a také národní výstavy v Mladé Boleslavi, na kterou jsme se vypravili.
A protože byl scénář téměř stejný jako loni, vezmu to hopem.
Počet Italských ohařů, přihlášených na výstavu: 1 ks -> Simon. Rozhodčí Miroslav Václavík nadiktoval posudek:
“Výborná kondice, dobrý formát, proporcionální hlava, správná linie, nůžkový skus, dobré ucho, správný lalok, standartní tělo, nepatrně volnější loket při pohybu.”
A pak řekl: “gratuluji, velmi dobrá jedna”.
Já na to: “Kuju”
A on: “apríl (dne 16. července), V1, CAC, Národní vítěz, BOB!” A měl hroznou radost, jak mě napálil!
Jinak koupání bylo. Ledová kávička byla. Vedro bylo. Pohodička byla. A Simon započal Grand šampiona ČR.
Ale pak už nastal vlahý, letní podvečer. I sluníčko se chystalo do pelíšku. A tak jsme se rozjeli domů.
Hop. A je konec reportu z výstavy.
* PROCHÁZKY, TRÉNING NA LESKY A AGILITY *
9. 7. 2016
Léto zaklepalo na vrátka a tak mu lidstvo před osmnácti dny otevřelo. Instík by nejraději hosta vůbec nepozval dál, protože ty vysoké teploty už nejsou nic pro něj.
Naopak Simon si tohoto ročního období užívá plnými doušky (ostatně jako jakéhokoliv období jiného).
Chodíme tedy do míst, kde narazíme na sluníčko i na chládek.
Na pláž (rybníka) a do sklípku (pro brambory).
Také se Símou makáme a připravujeme se na další zkoušky. Na lesní. Takže Simon okusil (pouze obrazně) už i lištičku. Tedy poslední ze zviřátek, které se v partě sloužící loveckým psům k výcviku nachází.
A ještě jedna novinka. Začala jsem se Simonem chodit na agility. Už dlouhou dobu se mi po tomhle sportu stýskalo. S Hippem jsem dokonce závodila. A tak jsem si řekla, že to prostě nebudu odkládat, někam se přihlásím a začneme.
A Simona to NEUVĚŘITELNĚ chytlo. Ale opravdu neuvěřitelně. Už když beru růžovou tašku s kopačkami, vodou a balónkem začne lítat kolem mě, žďuchat mi do ruky, protože ví, kam vyrážíme.
A potom na parkuru štěká jako nikdy u ničeho neštěkal. Tím projevuje to největší nadšení tomuto kynologickému sportu.
Je hrozně rychlý! (Na to, jaký je to kolos). Já ho vůbec nestíhám a vyplouvá tak napovrch prabídný stav mé běžecké kondice. Takže budu muset zapracovat také sama na sobě.
Po hodině je (jsme) úplně vyšťavení, ale strašně veselí.
Už se nemůžu další hodiny dočkat!
* PODZIMNÍ ZKOUŠKY NA JAŘE *
28. 5. 2016
Nastala netrpělivě i s bázní očekávaná poslední květnová sobota. Den konání podzimních zkoušek ohařů, na které byl Simonek přihlášený.
Zkoušky pořádal Klub krátkosrstých ohařů spolu s OMS Mladá Boleslav. Takže jsme nemuseli vstávat/čistit si zuby/snídat ani tak moc brzy, protože místo konání, městečko Brodce, je blízko již zmíněné Mladé Boleslavi a z Prahy je to kousek.
Pokud se dá slovo velkolepý použít pro skupinu cca šedesáti přihlášených, tak to byly velkolepé zkoušky. 36 účastníků podzimek, 15 psů přihlášených na zkoušky vloh a 10 psů na field trial.
Samotné podzimky byly rozděleny do tří skupin a celkově do dvou podzimních zkoušek, aby se vůbec vše stihlo.
První skupinka byli, až na pár výjimek, samí kraťasové. Ve druhé skupině byli pouze maďaři a výmaráci a ve třetí byl ten zbytek – můj Ital a ostatní “exotičtí” ohaři (Dánský, Münsterlandští, Spinone a jeden Fousek). Tedy já a samí echt myslivci s věkovým průměrem sedmdesát let. Veškeré pražské slečinky byly ve skupině výmarácko-maďarské a já jsem si říkala, to je horor, s kým si budu celý den povídat?
Nakonec bylo povídání s těmito pány dost zajímavé.
Dozvěděla jsem se, že úplně nejlepší maso je z nutrie, protože má málo vláken a dříve se podávalo pacientům v nemocnicích. Nejlepší jsou z něj prý klobásy. Další pán vyprávěl, jak našel v lese mrtvolu ženy, která se tam přišla otrávit. V tašce měla úhledně narovnaných deset balíčků Algeny.
Ale to už jsou historky vyprávěné na poli, mezi čekáním na jednotlivé disciplíny a já jsem úplně přeskočila to, že jsme si nejdříve vylosovali čísla (měli jsme se Simonem číslo 30) a na to pole se rozjeli.
Pozdně květnové počasí nezklamalo a sluníčko svítilo o sto šest. A na poli beze stínu bylo jako na poušti. Simonovi, italskému mládenci, ale nečinilo takové počasí žádný problém.
Při hledání na poli i při společném honu mu pražící slunce ožehlo choutky na to, rozběhnout se do moc velké dálky a sluneční paprsky ho udržovaly v ideální vzdálenosti od mě. Krásně hledal, skvěle reagoval na píšťalku a odnesl si tak z pole samé čtyřky, kromě dvou trojek z vystavování a postupování, jelikož nenarazil na žádnou zvěř. (Do prázdného políčka v kolonce “nos” mu pak byla čtyřka napsána za neomylné nalezení ztracené).
No a pak už byly na řadě aporty v různé podobě s pernatou a srstnatou. Simon byl ve svém živlu. Strašně ho to bavilo a zvěř nosil o sto šest. Jenom předsednutí se zvěří jaksi nebylo úplně brilantní. Ještě u aportu na viděnou to šlo. Ale u dohledávek, vleček a u kačenky se vždycky jednou otočil kolem své osy (což na výcviku nedělal), než si sednul. Takže za tyto disciplíny dostal trojky a já budu muset pro příště zapracovat na odstranění tohoto nešvaru.
A Simonovo celkové skóre? Dokončil zkoušky v první ceně s celkovým počtem 268/300 bodů a skončil na šestém místě z celkem šestnácti ohařů.
Simoušek jeden celkem dost šikovnej. 
* SIMON MÁ TŘETÍ NAROZKY A JE ŠAMPIONEM KRÁSY ČR *
13. 5. 2016
Fííííha, toto letí. Právě dnes jsou Simonkovi tři roky. Zlatý věk.
Ovšem vyvstal problém, jakými dárky Simona podarovat.
Největší dar je zdraví. To říká každý.
Tak jsem se Simem zašla k veterináři na očkování. A když má ty třetí narozeniny, plácla jsem se přes kapsu a nechala jsem ho naočkovat i proti vzteklině.
A protože více než jeden dárek rozhodně potěší dárky dva, dostal Simon ještě diplom, který potvrzuje, že je šampionem krásy ČR.
Myslím si, že měl chlapec z dárků obrovskou radost.
On to tedy nahlas neřekne. Ale to, jak měl ve svůj narozeninový den pořád rozesmátý obličej jasně dokazovalo, že jsem se mu dárky přesně trefila do vkusu.
Tak všechno nejlepší, pusinko moje! :-***
* MVP PRAHA *
30. 4. 2016
Po delší době jsme v sobotu vyrazili na psí výstavu. Pražskou, mezinárodní, na výstaviště do Letňan.
Italy (mimo jiné) posuzoval chorvatský rozhodčí Boris Špoljarić a Simon od něj dostal takovýto posudek:
“Tříletý pes, správný skus, pěkná hlava, výborná horní a spodní linie, dobré úhlení, prostorný pohyb”
a zadal mu známku V1 a tituly: CAC, CACIB a nakonec BOB, když Síma porazil bílooranžovou fenku. (I když tedy to není zrovna gentlemanské, takto se zachovat k něžnějšímu pohlaví).
Ziskem titulu CAC Simon navíc splnil poslední podmínku k udělení šampiona krásy ČR.
V závěrečkách už Simon nezazářil, ale hezky běhal, trpělivě stál v postoji, takže já jsem byla naprosto spokojená.
Aby si Simon spravil chuť z dnešního výstavního dne, pro něj neuvěřitelně nudně stráveného, šli jsme ještě k večeru s Luckou na dvě hodiny na pole a tam se brakoušek dokonale vyřádil.
A pak už jsme spěchali domů, za Instem, proběhnout se ještě společně po parku a tím byl tento ryze kynologický den završen.
* VELIKONOCE *
28. 3. 2016
KONEČNĚ jsme se dočkali jara! Jupíjej !!! Zářící slunce, to je něco tak nádherného. Jeho hřejivé a šimravé paprsky dělají s člověkem i psem po zimě divy. Viď, Inste?
Velikonoce se skvěle vydařily a ten den volna navíc za ukřižování Krista – to je prostě sen. ***
Podzimky se kvapem blíží a tak se Símou makáme na poli. Oráme, vláčíme, sázíme, řádkujeme, kypříme, kultivujeme a doufáme, že na jaře budeme sklízet. (Úspěchy na zkouškách).
A na závěr jedna neuvěřitelná fotka se Simonem hledajícím v poli. Vypadá to, že Žižkovská věž je kousek od něj. Přitom je ale Simon vyblejsknut na poli v Nových Butovicích.
Tak krásné jaro všem!
* SOUBOJ S ANAKONDOU *
23. 1. 2016
Tuhle na procházce jsme si to vesele mašírovali sněhem. Najednou ale psi zastavili a celí ztuhli. Ani fousek se jim nepohnul, oči měli upřené na místo před sebou.
A teď už i já jsem si všimla, že sníh před námi se vlní. Vidím dobře? Had? (Možná hadice, pohlaví plazovo nešlo dost dobře rozpoznat). Ano, před námi byla obrovská, snad dvacetimetrová, Anakonda!
Instinkt se šel okamžitě schovat za keř a já jsem si říkala: “to je strašné, kdo nás zachrání, když nikde není ani živáčka? Zemřeme tady. Spolkne nás had!” (Marně jsem hledala nějakou tlustou sukovici, kterou bych použila na naši obranu. Všude kolem byly jenom nekonečně bílé pláně).
A najednou vidím, že se Simon na nebezpečného predátora vrhl!
Zakousl se té bestii do zátylku, začal jí cupovat, nadhazovat nad sebe a opět se do ní zakusovat. Zuby mu sklouzávaly po jejím kluzkém těle. Anakonda syčela, zlověstně vyplazovala rozdvojený jazýček a ohrožovala Simona jedovými zuby. Síma se ale nevzdával. A neohroženě opakoval útoky na ni.
Had se bránil a chtěl obvinout Simonovo tělo, aby ho znehybnil a mohl si ho pomalinku nasoukat do chřtánu. Byl v té kruté zimě evidentně vyhládlý. (Toto byl velmi dramatický moment).
Naštěstí se ale Simonek, díky své hbitosti, vyvlékl z jeho sevření. Souboj byl vyrovnaný a my s Instinktem jsme spoza keře jen malinko vykukovali a ani nedutali.
Síma sebral svoje poslední síly a rychlým chvatem uštědřil hadovi smrtelnou ránu.
Po dlouhém a náročném boji byla Anakonda přemožena a Simon vítězoslavně stál s udolaným plazem v tlamě a ufuněně oddychoval.
Byli jsme zachráněni!
❄❄❄ ZIMA PŘIŠLA DO KRAJE ❄❄❄
17. 1. 2016
Konečně! (Zima přišla do kraje).
Poslední dobou, v tom jarním počasí, začal Simonek pravidelně ze skříně vytahovat atrapu kačera, kterou používáme výhradně v létě, do vody. Naštěstí ale jednou ráno začaly padat sněhové vločky, tudíž iluze jara byla ta tam. A i Simon nechal kačera plavat.
Sníh zasypal celé město. Zasněžil parky, špinavé ulice i hlavy mrzutých lidí. A najednou celá krajina působila tak čistě, upraveně a nevinně.
Proto jsme museli vyrazit hned ven, nabažit se sněhu. Také mě zajímalo, jestli se Instinkt bude na svoji dvanáctou zimu tvářit pořád tak nadšeně jako na jedenáct zim předešlých a jestli se Simon, bude stejně jako loni, rochnit ve sněhu a chrochtat u toho. A taky že jo!
Byla to celkově hrozně krásná a uklidňující procházka. Až téměř meditační, řekla bych. Šli jsme pořád dál a dál, i když už bylo strašně moc hodin, ale nemohli jsme prostě zastavit.
Pak už jsme to ale zpátky domů stočit museli, protože Simonovi se na koncích oušek udělaly dvě sněhové koule, které o sebe cinkaly a tak jsme šli Símovi vyhradit domů pohodlné místečko u kamen, aby co nejdříve rozmrzl.
*** VESELÉ VÁNOCE ***
26. 12. 2015
Sice trošku s křížkem po funuse, ale lépe někdy než nikdy, přejeme s klukama všem krásné Vánoce!
Přejeme vám, abyste nemuseli chodit na moc funusů, abyste byli zdraví, šťastní a veselí a hlavně, aby vám nechyběla láska.
Agáta + Instinkt + Simon
(Ano, ano, takovéto foto se žárovičkami tu již mnohokrát bylo. Ale mě se to strašně líbí, tak jsem tak kluky také vyfotila).